Höger byl pověstný nejen svou kultivovaností, ale také mimořádně silným celoživotním vztahem k ženě, která mu dala život. Maminku Höger provázel na ochotnická představení, kde prodávala cukroví. Však také malý "Kája" s početnými sourozenci hrál loutkové i činoherní kusy.
Podmanivý hlas, nevídaně kultivovaný projev a noblesní výslovnost z něho posléze udělaly legendu. A jak vzpomínali jeho současníci: Nebyl krásný, ale vyzařovalo z něho cosi mimořádného a ušlechtilého.
A nechybělo mnoho a české divadlo, film i dabing by o jednu z nejvýraznějších tváří minulého století přišly. Jak Höger dával k dobrému, maminka herectví nepovažovala za příliš solidní existenci. A tak rodák z Králova Pole, kde mu před deseti lety na Semilasse odhalili pamětní desku, vystudoval nejdříve učitelský ústav a teprve potom brněnskou konzervatoř.
Praha, Národní a film
Svou pozoruhodnou kariéru začal v Zemském divadle v Brně, kde za osm let vytvořil neskutečných 120 rolí. V létě 1940 odešel do pražského Národního divadla, kterému zůstal věrný po tři desetiletí.
"Dovedl kolem sebe vytvořit zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru plnou intenzivního zaujetí a přitom pohody a klidu. S ním bylo bezpečně - s ním musela práce prostě vyjít," vzpomínala jeho neméně slavná kolegyně Dana Medřická.
A Högerův nezaměnitelný zjev i projev milovala také filmová kamera. Již v roce 1941 se objevil po boku Lídy Baarové ve filmu Za tichých nocí. Jeho početná filmografie čítá na sedmdesát položek a mnohé jsou skutečnými legendami jako třeba malíř Mikoláš Aleš (Mikoláš Aleš), skladatel Bedřich Smetana (Z mého života), ale i vůbec poslední role arcibiskupa Arnošta z Pardubic z komedie Noc na Karlštejně.
Pamětníci se shodují, že mimořádně pečlivý Höger si koupil vlastní promítačku a své výkony na plátně si pro sebe analyzoval. A k tomu všemu hrál dobře na klavír a ovládal i housle a saxofon. Jeho koníčkem byla četba historických románů.
Dodnes má jistě herec své fanoušky také v publiku, které přišlo na svět až po jeho smrti v roce 1977. Höger totiž nejraději četl a hrál dětem: "Čekám, kam až je vylákám z půvabného zátiší jejich fantazie, kterou jen tuším. Je to hra na schovávanou i odkrývanou: jako kdyby přede mnou někdo otevřel dveře do rozkvetlé krajiny nečekaných krás."
A konejšivý libozvučný hlas znají malí caparti dodnes - milují Kocoura Modroočka, Rumcajse, kocoura Mikeše, Čapkova pejska a kočičku nebo třeba vypravěče ze seriálu o Panu Tau.
Počátkem 70. let začal populární herec připravovat postavu primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Zkraje roku 1977 podal Höger (2. května) výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. O dva dny později mu selhalo srdce.
