"Chodíme s vnukem do školky v Žižkově ulici a často potřebujeme řešit takové ty chlapské věci, sednout si na lavičku a povykládat si. Nebylo ale kde. Tak nás napadlo, že bychom ty rozbité lavičky sami opravili," vysvětluje třiasedmdesátiletý Brňan svou motivaci.
Zašel tedy do hobbymarketu, kde koupil dřevěné latě a šrouby, a s taškou nářadí se s šestiletým pomocníkem a zetěm vrhl do práce. "Oprava prvních dvou laviček mohla trvat asi dvě hodiny, nebylo to nic mimořádného," směje se muž, který celý život pracuje ve slévárenském průmyslu.
U dvou laviček nakonec nezůstalo. Ty totiž podle Josefa Sedláka skoro hned obsadili studenti nedalekého Gymnázia Matyáše Lercha, a tak se důchodce rozhodl opravit i další. Nakonec jich bylo celkem šest.
Když se při práci do krve zranil, našel dokonce nečekaného pomocníka. Ve chvíli, kdy si zalepoval poraněnou ruku, za ním přišel mladý student. Řekl, že to určitě dělá dobrovolně, a zeptal se, jestli by mohl taky pomoct.
"Hodně mi pomohl, společně jsme spravili pár dalších laviček. Byl to student stavební fakulty a říkal, že byl pár měsíců v Kanadě a že tam takové věci lidé dobrovolně dělají často," dodává muž.
Josef Sedlák měl ještě jednoho, i když zatím neznámého pomocníka. Všechny opravené lavičky totiž někdo natřel. "Po mně tam zůstaly bílé laťky a když jsem šel za pár dní kolem, byla část natřená. Za dalších pár dní byly natřené všechny. Je to záhada, nevím, kdo to udělal," vypráví důchodce.
Stejně to zase někdo rozbije, říkali kamarádi
Od svého okolí se Josef Sedlák dočkal různých reakcí. "Kamarádi, co tam chodí se psem na vycházku, mi říkali, že jsem vůl, že lavičky stejně zase někdo rozbije. Od starších manželů jsem zase slyšel, že je dost, že to opravuju. Druhý z páru dodal, že jsem to taky mohl natřít," směje se.
Pochvalné reakce se mu dostalo i z radnice městské části i Gymnázia Matyáše Lercha. Škola, jejíž studenti teď také mohou lavičky využívat, mu navíc z velké části přispěla na nákup materiálu.
Asi největší radost však vitální muž má z toho, když na opravené lavičce může sedět s šestiletým Danielem. "Vnuk je spokojený. Jak je na lavičce nějaký list, tak to hned uklízí," říká Sedlák, který se zatím na opravu dalších laviček nechystá.
