"Není to tak, šlo o dvě rovnoprávné národnosti. Dojem, že Němců žilo ve městě víc, vznikl při sčítání lidu v roce 1881. Lidé měli totiž ve formuláři vyplnit, jaká je jejich "hovorová" řeč, nikoliv řeč mateřská. Hodně lidí to spletlo a i Češi napsali, že mluví německy, přestože jejich rodnou řečí byla čeština," vysvětlila brněnská historička Milena Flodrová.
Češi a Němci vedle sebe v Brně žili dlouhá staletí, už od středověku. První česká obecná škola však ve městě vznikla teprve v roce 1881. "Vrcholilo nacionalistické hnutí 19. století. O dva roky později si Češi postavili jako středisko české kultury Besední dům, v roce 1891 otvírali Němci svůj Německý dům na Moravském náměstí," doplnila Flodrová.
Prokletím Německého domu, jehož stavbu inicioval brněnský továrník Fridrich Wannieck, se stala politika. Za druhé světové války totiž přestal sloužit jen jako kulturní centrum, pořádaly se v něm srazy NSDAP, z jeho bran vycházela na své pochody Hitlerjugend. Stal se tak symbolem nacistického zla.
Když Německý dům hořel, Češi jej hasit nechtěli
"Válku přestál, přestože jej bombardování poškodilo. Osudným se mu staly boje v brněnských ulicích v dubnu 1945. Zapálily jej dělostřelecké granáty a nikdo z Čechů samozřejmě nehnul prstem, aby jej hasil. Německý dům hořel dva týdny. Zůstaly jen ruiny," popsala osud stavby historička.
"S Německým domem skončila také doba početné německé komunity. Ve městě směli zůstat jen němečtí protifašističtí bojovníci, za které se někdo zaručil," upozornila Flodrová.
Asi dvacet tisíc Němců muselo město opustit při nuceném vysídlování, část z nich došla pěšky až na hranice s Rakouskem. Cestou zahynulo na nemoci a vysílení téměř 1 700 lidí.
