Inscenovaná bitva pod Špilberkem byla součástí oslav Dne Brna, který má vítězství připomínat. V historických uniformách se utkalo 180 vojáků, kteří měli i děla.
Bitva v parku mezi Husovou ulicí a hradem byla nejdůležitějším bodem programu Dne Brna. Ten pokračuje i v neděli, například o půl jedenácté proběhla na Petrově pontifikální bohoslužba.
DĚTSKÝ PLÁČ ŠVÉDY NEOBMĚKČIL,
PŘESTO OPĚT PROHRÁLI
Pod Špilberkem se šikují švédští vojáci. "Ládují" pušky a děla. "Modleme se k archandělovi Michaelovi," říká švédský velitel a dává pokyn k útoku.
Místo roku 2009 je náhle rok 1645.
Desítky vojáků, v typických botách se sponou, silonkami a bílými nabíranými košilemi, stoupají jako jeden muž do kopce směrem k hradu. Náhle se ozve ohlušující rána z děla. Jako na povel se většina přítomných dětí dává do pláče. To ale Švédy nezajímá, následuje další výhružná rána. Odpovědí je několik výstřelů z vrchu kopce. Češi. Bitva právě začíná.
"Vpřed!" řve švédský velitel a vojáci postupují. Osm z nich se pokouší táhnout dvě těžká děla. Nejprve to vypadá, že se boj bude muset obejít bez nich. Nakonec ale vojáci, ze kterých leje pot, děla pomalu sunou po trávě vzhůru. Do vzduchu trčí několik kopí, muži střídavě doutnákem zapalují prach v puškách a ostřelují vrch kopce. Odtud se střelba vrací. Nejen děti, ale i dospělí si zakrývají uši. Vzduch je plný dýmu.
Spolu s vojáky postupují nahoru stovky diváků. Vojáci znepřátelených stran se potkávají pod Špilberkem. Střelba sílí, první řada Švédů se odvážně s taseným mečem sune vpřed. Šermují, Češi se urputně brání. A k zemi padají první zranění. Realitu roku 2009 připomíná pískající alarm domu Hlídka 2, který nápor hlasitosté bitevní vřavy nevydržel.
Vojáci mezitím odnášejí z bojiště raněné. "Jak teče krev, je hned spousta čumilů," utrousí jeden z nich k davu diváků. Ti se dobře baví.
"Ve skutečnosti bychom tady nebyli, byli bychom zalezlí někde v kanále," poučuje starší žena muže, který stojí vedle.
Další vojáci se snaží překonat hradbu Brňanů, ale ti šermují jako o život. V tu chvíli se dělo otáčí proti davu. Všichni intuitivně couvají. "Ale jinak jim to střílení moc nejde, vždyť ještě nikdo není mrtvý," podivuje se další divačka.
"Proč se navzájem zabíjejí?"ptá se chlapec, sedící tátovi na ramenech. "Protože jsou nepřátelé," odpovídá otec. "Proč?" ptá se dítě. Otec koulí očima na matku. Vysvobozuje je další vlna střelby.
Bitva pokračuje. Zpocení vojáci bojují meči, kopími, děly i puškami. Trvá to více než hodinu. Nakonec Brňané vítězí. Už zase.
(tes)
|
