Táborská ulice v Brně v roce 1945

Táborská ulice v Brně v roce 1945 - Dětský průvod školy v Táborské ulici v Brně v roce 1945. Vpravo za viaduktem v pozadí tehdy dvoumetrová Sylva bydlela. | foto: Archiv MF DNES

Brněnská obryně Sylva šlapala chodník a bydlela u Táborské ulice

Další z brněnských postaviček, které v minulém století chodily městem, měřila dva metry a oblékala se do jásavých barev. "Někdy v 50. letech poutala pozornost na brněnských ulicích dvoumetrová žena, navíc šatu i zevnějšku značně zvláštního, o které se říkalo, že za živa prodala svou kostru..."

Brněnská redakce MF DNES uveřejnila před půlrokem seriál o brněnských postavičkách od konce 19. přes celé 20. století až podnes. Díky čtenářům se v rekaci na uveřejněné texty podařilo v brněnské psychiatrické léčebně objevit Dagmar (Danušku) Mutlovou, mladší z dvojice takzvaných Japonek neboli Baletek, původně matky s dcerou, které se značně vyhastrošené v 60. a 70. letech potulovaly ulicemi Brna, stále si nadávaly a bily se.

A nedávno se ozvala další pamětnice, která si nepřála zveřejnit své jméno, s podrobnostmi o dvoumetrové, též prazvláštně postrojené i učesané ženě, jež poutala pozornost kolemjdoucích Brňanů v 50. letech minulého století.

Chudobné dělnické kolonie
Svědkyně těch dob jako malé děvčátko s touto velmi vzrostlou paní bydlela v jednom domě, a to na rohu ulic Táborské a Čelakovského v Brně-Židenicích, kde tehdy (a vlastně ještě donedávna) sídlila v přízemí lékárna, do níž se vcházelo z Táborské, ale která zasahovala také přes roh do Čelakovského ulice.

Lékárna v Táborské ulici v Brně ve 40. a 50. letech minulého stoletíA hned vedle lékárenských místností v přízemním jednopokojovém bytě onoho pavlačového činžovního domu bydlela dvoumetrová sousedka Sylva Veselá.

V Židenicích tehdy stály i dělnické kolonky, jakési slumy. Pamětnice popisuje, že na dnešní Nezamyslově ulici bydleli lidé ve vyřazených tramvajových vozech, kolem kterých zdejší velmi chudobné maminky ve snaze o polidštění svého krušného bydliště sázely alespoň kytky a do tramvajových okének věšely záclonky.

I to je důležité vědět, protože také naše dvoumetrová žena byla matkou dvou dětí, s nimiž se ostatní drobotina v domě kamarádila, třebaže si jejich maminka na obživu vydělávala nejstarším řemeslem světa - to jest prostitucí.

V pestrobarevných šatech chodila lovit kunčofty
K rodině Veselých se vcházelo dveřmi vedle prádelny na dvorku onoho domu, žila zde skutečně v jediné místnosti. Matka Sylvy byla domovnice a kromě své vzrostlé dcery měla ještě syna Mirka. Otec Veselý byl věčně opilý alkoholik, který brzy po začátku války zemřel. Zanedlouho se od rodiny odstěhoval Mirek, který se čímsi vyučil, oženil se a úplně odtrhl od dosti ubohého života své původní rodiny.

Tehdy už jeho sestra Sylva běhala po Brně v červené rádiovce s "anténkou", velice zmalovaná, a i když vůbec nebyla hezká, o zákazníky údajně neměla nouzi. Na svou výšku měla malý obličej s odulými rty a vlasy různě nabarvené, později většinou na blond, a natočené na ruličky, takže kolem hlavy stály jakoby do trojúhelníku.

Také její ohoz nebylo prý možné minout bez povšimnutí, byl obvykle poskládán z různých, k sobě naprosto neladících součástí se čtverečky, kvítečky či puntíčky v nejrůznějších, většinou jásavých barvách. Stálou součástí garderóby byla skládaná sukénka a malá taštička. Takto vyštafírovaná se Sylva vydávala do města lovit kunčofty. Těžko ji ovšem odsuzovat, když se ničemu nenaučila ani nevyučila a peněz v domácnosti nikdy moc nebylo.

Navíc se jí postupně narodily dvě děti, samozřejmě s otcem neznámým či nepřiznaným, patrně výsledek Sylviných "obchodních" aktivit, starší Mireček skončil po čase v dětském domově, zatímco holčičku Marušku prodala Sylva do rodiny hodných lidí.

Měla ráda děti a ony zase ji
Děti v domě ji však měly rády a příliš nechápaly, proč by si se Sylvou na dvoře nemohly hrát a povídat, proč to jejich rodiče nepříliš rádi vidí. Dvoumetrová barevná Sylva byla prý totiž velice hodná, nikdy nikomu neublížila a spíš ještě dětem pomohla. Například lékárníkovic holčičce sehnala kytku šeříku ke Dni matek, kterou někde u sousedů natrhala přes plot, což pro ni při její výšce nebyl žádný problém. Navíc sama vymyslela a spolu s dětmi v domě onen slavný den ozdobila celý šedivý pavlačový dvůr květinami.

Prý se tehdy vypravila do zahrady pro zeminu s malou, asi šestiletou pomocnicí, které až tam došlo, že je vlastně zavřeno. To Sylvě nijak nepřekáželo, Sylva děvčátko prostrčila dírou v plotě, ta nabrala do kabely zeminu, do které pak na dvorku zasadily jakýsi stromeček a koldokol fialky vyrýpnuté v lese.

Dětem sice vrtalo hlavou, jak je možné, že se Sylvě narodily děti "bez tatínka", a u zmíněné holčičky zmatek ještě vzrostl, když jí rodiče řekli, že se Sylva "moc kamarádila s klukama". Dokonce se bála, aby nedopadla stejně, když celé dopoledne sáňkovala s milým chlapcem od sousedů.