"Náš betonový bunkr může najednou uskladnit na pět tisíc tun odpadu. Jeřábníci ho pak přesouvají do jednoho ze dvou kotlů, kde je i tisícistupňová teplota," vypráví účastníkům prohlídky u hluboké jámy Václav Hnaníček ze společnosti Sako. Právě on vedl projekt, podle nějž se začala počátkem nového tisíciletí nová brněnská spalovna budovat.
Ze 125 metrů vysokého komína v brněnské čtvrti Líšeň přitom míří do ovzduší minimum škodlivin. Na to, aby speciální filtry zachytily vše nutné, dohlíží osádka velínu. V místnosti vybavené řadou obřích i menších obrazovek s měřiči a grafy sedí celkem čtyři muži.
Pod jejich dohledem se směsice zbytků jídel, obalů či nábytku mění na elektrickou energii. "Brněnská spalovna vyrábí také páru a ohřívá vodu. Z toho, co se spálit nedá, děláme stavební strusku, kterou pak prodáváme," doplňuje Hnaníček. Za hodinu dokáže dvojice kotlů brněnské spalovny spálit na šestnáct tun odpadků.
"Úplně na začátku ale vytřídíme plastové lahve či papír, které nespalujeme, ale slisované do velkých kostek rovněž prodáváme," ujišťuje Hnaníček.
O poznání celého koloběhu byl v brněnské spalovně mimořádný zájem. "Všech devět stovek míst, které jsme kvůli omezenému prostoru mohli vyhradit, bylo plných už na začátku minulého týdne. Překvapilo nás to, ale jsme rádi, že svou práci můžeme tolika lidem představit," konstatovala Jana Švestková ze společnosti Sako.
"Až tady mi došlo, jak složité je zpracovat tu směs, kterou normálně bezmyšlenkovitě házím do popelnice," okomentoval prohlídku jeden z návštěvníků Lukáš Novotný.
