"Vydali jsme nyní této publikace dva tisíce kusů a čtvrtina už je pryč," říká nakladatel Šimon Ryšavý.
Upozorňuje, že jde o jakýsi pomyslný rejstřík k velmi populární knize s krkolomným a veledlouhým názvem Brno aneb trocha povídání jak se Brno velkým Brnem stalo a jeho ulice ke svým jménům přišly.
"Sám této knize v nadsázce říkám pracovní skripta," říká v žertu nakladatel k bezmála tří set padesátistránkovému špalku.
Aby tento zdánlivě nekonečný seznam brněnských ulic nenamáhal divákovy oči a také přežil v této tištěné podobě útoky nemilosrdného času, použil do knihy Ryšavý podle vlastních slov speciální ostrou čerň.
Sama autorka Milena Flodrová zdůrazňuje, že názvy ulic a náměstí vždy byly a zůstávají zejména orientační pomůckou. Jedním slovem ovšem dodává, že k tomu velmi starému a velmi potřebnému poslání se ještě připojila - slovy učených historiků - honorifikační dedikace. Přeloženo: ulice začaly časem nosit jména veledůležitých a známých osobností, jejichž význam měl být, jak píše sama Flodrová, pro společnost podržený a zachovaný.
A hned dodává konkrétní příklad z Brna 11. září roku 1836. Právě v tento památný den totiž ve městě změnili název staré Židovské ulice a k ní přiléhající brány na název Ferdinandova. Z ulice věnované etniku se tak rázem stala třída honosící se jménem samotného císaře.
