Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Brněnský hantec vznikl z vídeňského nářečí, říká rakouský bohemista Newerkla

  13:52aktualizováno  13:52
Stefan Newerkla je jeden z nejmladších rakouských profesorů a učí bohemistiku a porovnává češtinu s němčinou. Pracuje v nejstarším ústavu svého druhu ve Vídni posledních šest let. Je jedním z nejuznávanějších odborníků na češtinu.

Profesor Newerkla napsal o češtině řadu knih. V pracovně má na zdi snímky Prahy | foto: Jan BrožMF DNES

V historických budovách bývalé vojenské nemocnice, postavené pro invalidy válek Josefa II., se v současnosti nachází kampus Vídeňské univerzity. Až na samém konci obrovského komplexu, v traktu, kde lze vycítit atmosféru působení slavného Sigmunda Freuda, sídlí Institut slavistiky.

Newerkla nezní zrovna moc německy. Odkud to jméno pochází?
Pochází z češtiny. Vzniklo od přídavného jména nevrlý. Je to stará odvozenina. To jméno vzniklo v oblasti na sever od Znojma. I dnes tam žije hodně Neverklů. Mnoho se jich vystěhovalo do Německa nebo Dolního Rakouska a Vídně.

rakušan o češtině

Stefan Michael Newerkla se narodil v roce 1972 v dolnorakouském Hornu. Dětství strávil ve Waldviertelu v blízkosti českých hranic.
Po absolvování humanitního gymnázia s výukou ruštiny vystudoval slavistiku a anglistiku na Vídeňské univerzitě.
Původně chtěl být učitelem češtiny, po ročním působení na škole v Hollabrunnu se ale dal na vědeckou dráhu.
Když v roce 2003 složil habilitační zkoušky, stal se nejmladším profesorem v Rakousku.
Mezi hlavní předměty jeho vědeckého zájmu patří především jazykový kontakt mezi češtinou, němčinou a slovenštinou, české národní obrození, české školství a jazyk na internetu.
Stefan Newerkla je ženatý, má dvě dcery a jednoho syna. (brz)

Takže vaši předkové pocházejí z jižní Moravy?
Jenom část. Mí předci se přestěhovali do Vídně, kde se dali dohromady z jinými slovanskými národy. V rodině mojí babičky byli burgenlandští Chorvaté i Maďaři. Ale česky v rodině už nemluvil ani můj dědeček. Bavili jsme se spolu jen německy.

Jak jste se tedy dostal k češtině a bohemistice?
Vyrostl jsem ve vesnici GrossGerungs v blízkosti české hranice. Lidé jezdili na dovolené strašně daleko, ale dvanáct kilometrů dál už nesměli. To pro mě bylo strašně fascinující. Byla to taková totálně neznámá zem plná zlých komunistů. S češtinou jsem se ale setkal až po maturitě. Začínal jsem na gymnáziu s ruštinou.

V Československu byla tenkrát ruština povinná. Pochybuji, že to tak bylo i v Rakousku.
Chodil jsem na humanisticky zaměřené gymnázium s latinou, řečtinou a dalšími jazyky. Kvůli mezinárodní smlouvě o nezávislosti Rakouska se tam vyučovala i ruština. A taky to byla partnerská škola se školou sovětského velvyslanectví. Do ruštiny nás ale nikdo nenutil. Naopak výuka byla velice krásná. Měli jsme ve třídě vždy samovar a obložené chleby a na výlet jsme jeli do Moskvy a Leningradu. Původně jsem chtěl ruštinu také studovat.

A kdy jste se tedy definitivně rozhodl pro češtinu?
Jestli bych studoval ruštinu, potřeboval bych k tomu ještě jednu slovanskou řeč. A tak, když se krátce po maturitě otevřely hranice, odjel jsem do Prahy na kurz češtiny Karlovy univerzity. V Mariánských Lázních jsem se tenkrát seznámil se svou ženou a asi za rok jsme se vzali. Ona právě dostudovala rusistiku a psychologii. Řekla, že nemá smysl, abych také studoval rusistiku, že nic nevyděláme. Tak jsem se rozhodl pro bohemistiku. Chtěl jsem se stát učitelem češtiny.

Jak na to rozhodnutí reagovala vaše rodina a okolí? Nepřipadalo jim to jako neperspektivní obor?
Co se týká studia, pro to měli všichni pochopení. Kvůli otevření hranic panovala tenkrát zlatokopecká nálada a mnoho rakouských podniků a bank hledalo lidi, kteří ovládali slovanské jazyky. Takoví byli v hospodářství velice žádaní. A z tohoto pohledu to tedy byl obor s budoucností. Jiná reakce následovala poté, co jsem se rozhodl vzít si nynější manželku.

Vadilo vaší rodině, že si chcete vzít Češku?
Má rodina to vzala na vědomí vcelku dobře. I když i tady se ozývaly hlasy, jestli už jsem takový chudák, že jsem si nemohl najít Rakušanku. Ale hlavně sousedi a ostatní byli velice skeptičtí. Část z nich totiž byla odsunuta z českého Rakouska, a tak měli mnoho předsudků vůči Čechům a České republice. Moje žena je ale zlatá. Ona v té době už vystudovala a nebyla závislá na nemajetném studentovi.

Čím jste se tenkrát živil?
Během studií jsme si já i moje žena vydělávali češtinou. A to víc než třeba angličtinou. Anglicky umí přece jen mnoho lidí, a když firmy potřebují překladatele, vezmou rodilé mluvčí. Zatímco o lidi, kteří uměli česky, byla nouze. Soukromým doučováním i překlady se dalo vydělat hodně peněz. Zajímavé bylo, že moje žena pracovala pro vídeňskou radnici, a tak jsme překládali a odpovídali na dopisy tenkrát ještě neznámého Jiřího Paroubka, který byl poradcem města Vídně. Netušili jsme tenkrát, co se z něj stane.

Začal jste se hned po studiích věnovat vědě?
Jak jsem řekl, chtěl jsem učit češtinu, ale pro to bylo potřeba praxe a v té době nebylo žádné místo volné. Musel jsem rok čekat, proto jsem začal pracovat na dizertaci. Na institutu romanistiky začal projekt ohledně vztahů jednotlivých jazyků v rakouské monarchii. Hledali někoho, kdo by zpracoval české země, a tak jsem se přihlásil. Později se našlo místo učitele českých dětí ve škole v Hollabrunnu. Zároveň jsem se už ale začal rozkoukávat na univerzitě.

V době habilitace jste byl nejmladším profesorem v Rakousku, takže vaše univerzitní kariéra pokračovala velmi rychle.
Zabýval jsem se jazykovým kontaktem češtiny a němčiny. Pak ale odešel do důchodu z institutu slavistiky Vídeňské univerzity profesor Vintr, tak jsem se ucházel o jeho pozici. Vůbec jsem ale nepočítal, že bych to místo dostal. Nebylo ale zase tolik lidí, jejichž profil by na podobné místo vyhovoval, takže jsem nakonec uspěl.

Kolik lidí se v zahraničí zabývá slovanskými jazyky?
V Německu je spousta slavistů, ale jen velmi málo se jich specializuje na češtinu a slovenštinu. Hodně se jich orientuje na západoslovanské jazyky, ale většinou na polštinu. Ti, co dělají jen češtinu, jsou asi jen tři nebo čtyři.

Jaké byly reakce starších kolegů na tak mladého profesora?
Většina reagovala velmi pozitivně. Určitě se našlo i pár, kteří se divili a mysleli si, že to je moc brzy. Ale já jsem měl stejně vždy pleš a byl jsem zvyklý na to, že se pohybuji mezi staršími kolegy. Měl jsem také klasické humanistické vzdělání jako mnoho ze starších kolegů. Ti to velice ocenili. Takže mě brzo akceptovali.

Co vás jako vědce nejvíce fascinuje na češtině?
Existují mnohem těžší řeči, takže její náročnost to není. Když jsem se ji trochu naučil, přišel jsem jí na chuť. Zorientoval jsem se a začaly mě fascinovat konkrétní jazykové jevy. Mnoho výrazů se v češtině a němčině z pohledu Rakušana překrývá. A to v základním i v přeneseném významu. Dříve jsem vůbec netušil, že na rakouskou němčinu byl český vliv tak silný.

Jak se takový vliv projevuje?
Příkladů je mnoho. Začíná to už třeba tím, že u nás v hovorové řeči se neříká zur Uni nebo zur Post jako ve spisovné němčině, ale auf die Uni a auf die Post. Byla tady přenesena česká konstrukce "na univerzitu" a "na poštu". A podobné to je i ve slovenštině a maďarštině. Taky tady existuje fráze das geht sich aus. Znamená "to vyjde" a Češi tomu rozumí, ale Němec v Sasku by nepochopil. Jiný příklad je třeba "sbalit si svých sedm švestek". V češtině se sice říká pět, ale používá se to v obou zemích. Ve školce jsme se zase dívali na pohádky o loupežníku Hotzenplotzovi. Až později jsem zjistil, že to znamená Osoblaha.

Které vlivy to jsou konkrétně na jižní Moravě?
Na jižní Moravě se vedle másla používalo i slovo Putra od německého Butter. Hranice používání tohoto slova se dokonce shoduje i s hranicí rodů. V rakouských nářečích existuje die Butter i der Butter, tedy ta máslo i ten máslo. A existuje jazyková hranice, kde se na jedné straně říká der Butter a na druhé die Butter. To se shoduje s dělicí linií, která je zachycena v českém jazykovém atlase. Tam je ve starých nářečích putr a putra.

A jaký je váš osobní vztah k češtině?
Není to pro mě jako jiné cizí jazyky, třeba angličtina nebo ruština. To je cizí kultura. Učení češtiny je spíš rozšíření poznatků o vlasti. Podobně to viděla moje žena, když přišla do Vídně. Nebylo to pro ni tady cizí. Takové je to i se sociálním chováním.

Co máte konkrétně na mysli?
Třeba lidé, když se potkají na horách, tak se pozdraví. A také lidové tradice. V obou zemích je Mikuláš a čert, Ježíšek anebo stejná výzdoba na Velikonoce. Ve Waldviertel, odkud pocházím, se například chovají kapři. Když přejedete hranici do jižních Čech, tak je tam těch rybníků mnohem víc. Krajina i kultura vlastně automaticky pokračuje přes hranici.

Narazil jste někdy na nacionalisticky naladěné reakce Rakušanů na váš výzkum, jimž se nelíbilo, že jejich jazyk je do takové míry ovlivněn češtinou?
Ne, to se nikdy nestalo. Ale dříve jsem spolupracoval na rozhlasovém vysílání pro českou menšinu. Dělali jsme pořad o českých příjmeních ve Vídni. Volali jsme lidem a říkali jim, odkud pocházejí jejich jména. Některé to velice zajímalo, ale byli i takoví, kteří řekli, že s tím nechtějí mít nic společného, a nevěřili nám.

Jak je to s brněnským hantecem? Ten je také do značné míry ovlivněn němčinou?
Hantec není brněnská městská mluva, spíš slang. Byl jazykem plotňáků a byl ovlivněn německým obyvatelstvem Brna. Ten vliv byl velmi silný. Výrazně se v něm odrazilo také stěhování lidí mezi Brnem a Vídní. Vznikl z potřeby domluvit se, ale aby tomu nerozuměl každý. A tak plotňáci prostě začlenili německá slova do české gramatiky. Z vídeňského nářečí pochází třeba hokna. Je ale zajímavé, že se to promítlo i do pojmenování míst. Jako je třeba Augec pro Lužánky, které je také české označení vídeňského parku Augarten. Ale dneska je to hlavně módní záležitost. A věty jako "pucovala na ganku" jsou dnes spíše oblíbené příklady pro zábavu. S původním hantecem mají málo společného.

Zabýváte se také mluvou na internetu. Mnoho lidí v něm vidí úpadek jazyka. Degeneruje internet češtinu?
Každý má svůj vlastní vztah k nějaké variantě jazyka. Kdo má rád krásnou, kultivovanou češtinu, asi není spokojený s tím, co se nachází na internetu. Ale je potřeba na to nahlížet z pohledu funkce. Na internetu to funguje. Samozřejmě že internet svádí k převedení mluveného jazyka do psané podoby. Různé formy mluvené češtiny, které se vyskytují v neformálním rozhovoru, jsou sepsány. Se všemi substandardními znaky. V e-mailech se pak vyskytují nestandardní formy, ani věty nejsou správně formulovány. Takže pak je to taková smíšenina mezi mluvenou a psanou češtinou. Podtrhuje to samozřejmě mnoho výrazů z různých slangů, substandardních variant, v Čechách pak především obecná čeština.

Může se takový způsob vyjadřování stát běžným i mimo virtuální svět?
Jazyk na internetu lidi nijak zvlášť neformuje, to bych neřekl. Lidé používají internet jen jako nástroj. To, co chybí, je znalost jazyka. Není to způsobeno tím, že bychom měli internet, ale že se čte stále méně knih. Lidé jsou líní číst a jsou zvyklí vnímat všechno prostřednictvím obrazů. Mnoho z nich už ani nemá schopnost přečíst souvislý text. To znamená, že sice umějí číst, ale ne rychle. Protože oko také potřebuje praxi a je potřeba číst rychle, aby z toho měl člověk požitek.

Takže v internetu nevidíte žádné nebezpečí?
To nebezpečí existuje. Všechno má své výhody a nevýhody. Bez internetu bychom dneska už nemohli provozovat vědu, protože na internetu jsou v současnosti databanky, knihy se musejí objednat přes internet a podobně.

Internet má ale určitě i stinné stránky.
Máme informací až moc a musíme se je naučit především kriticky vyhodnotit. Některé stránky píší dobře o české literatuře a na jiných najdete jen nepřesná fakta. Musíme studenty odnaučit nekriticky všechno přebírat, a vždy se ptát, jestli se jedná o důvěryhodné informace.

Jaký je nyní zájem o studium slavistiky na Vídeňské univerzitě? Kolik se hlásí studentů?
Celkově nám na slavistice studentů stále přibývá. V současnosti máme asi dva tisíce posluchačů. Z toho asi dvě stě zapsaných bohemistů. Dřív byla čeština druhou nejhojnější řečí po ruštině. Teď už ji vytlačila bosenština/chorvatština/srbština. Na třetím místě je ale pořád největší zájem o češtinu a polštinu, ty jsou skoro na stejné úrovni. Studenti se ale většinou učí jen řeč a studium nedokončí. To znamená, že se naučí jazyk a nechají si to připsat ke svému hlavnímu oboru. Většinou studují mezinárodní vztahy, právo nebo třeba žurnalistiku. Ačkoliv přibývá i absolventů. Každý rok jich máme deset až patnáct. Celkově nám studentů neubývá. Jenom už nepřibývají takovým tempem jako po otevření hranic.

Jak je to na jiných univerzitách v Rakousku?
Jiné univerzity nabízejí češtinu většinou aspoň jako jazykový kurz. Bohemistika se před dvěma lety začala nově vyučovat na univerzitě v Salcburku.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Za ponižování žáků dostala učitelka výtku, přesto ve škole dál pracuje

Učitelka Základní školy v Bučovicích na Vyškovsku, která ponižovala, zesměšňovala a urážela žáky, ve škole dál pracuje. Pochybení pedagožky už dříve potvrdila...  celý článek

Růžový tank připravují na převoz zpátky do Prahy
VIDEO: Růžový tank chystají na odvoz z Brna zpátky do muzea

Růžový tank, jeden z symbolů české společnosti 90. let minulého století, v noci na středu opustí Brno. Přípravy na jeho odvoz už jsou v plném proudu. Kdo se s...  celý článek

Vazební věznice Hradec Králové
Muž obviněný z vraždy v nočním vlaku z Brna je ve vazbě

O víkendu policisté zatkli muže, který podle nich zastřelil v pátek spolucestujícího v nočním vlaku z Brna do Adamova. Nyní soudce akceptoval návrh...  celý článek

Česká spořitelna, a.s.
Bankovní poradce/kyně - Kuřim

Česká spořitelna, a.s.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 20 000 - 22 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.