Cenu si Mikulášek převezme v pátek 10. října v Havlíčkově Brodě. Znamená pro něj také výzvu a závazek do budoucna. "Připomíná mi, že jsem kvůli práci na fakultě dlouho nic nenapsal. Budu to muset změnit," uvažuje.
. Zdeněk MikulášekNarodil se v roce 1947 v Brně. Po maturitě studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, kde promoval v roce 1970. Pracuje v Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se hvězdami a dvojhvězdami, ale i studiem astroklimatu na základě soustavné vícebarevné fotometrie hvězd. V roce 2000 po něm byla pojmenována planetka. |
"V hlavě nosím další nápad, který by mohl jít na pulty knihkupectví, ale zatím jej nebudu prozrazovat. Navíc bych potřeboval tak šest až sedm hodin denně navíc, abych knihu napsal," směje se vědec.
S velkým čtenářským zájmem se setkal i titul z roku 1996 220 záludných otázek z astronomie a jeho pokračování 100+1 záludných otázek - Astronomie (2003).
První byly sputniky
Mikulášek se o hvězdy a oblohu zajímá už odmalička. "Astronomie mě chytila už ve dvanácti letech, kdy nám nad hlavami létaly sputniky. Představoval jsem si, jaký je asi na Venuši život, tehdy se ještě nevědělo, že na Venuši by se žít opravdu nedalo," vzpomíná astronom.
Už v dětství proto navštěvoval brněnskou hvězdárnu Mikuláše Koperníka. A ve třinácti letech složil demonstrátorské zkoušky, takže mohl lidem o astronomii přednášet. "Byl jsem tam jeden z nejmladších. Většina návštěvníků byli dospělí, proto jsem si vždycky musel stoupnout na horní okraj dalekohledu, aby mě vůbec bylo vidět a slyšet," směje se.
Kromě hvězd a fyziky mu učarovala i hudba. "Působím v Komorní dechové harmonii, kde hraji na klarinet. Hudbě jsem teď doslova propadl," přiznává oceněný hvězdář.
