Železná opona cesty za vídeňským uměním zmrazila. V Brně by si ale moc přáli, aby se historie obnovila, a navíc v opačném směru. V pondělí Rakušany lákali na krásy jižní Moravy a umělecké počiny zástupci Národního divadla Brno a Jihomoravského kraje.
Konkrétně zde prezentovali nadcházející festival Janáček, který v Brně vypukne 21. listopadu, a to premiérou Janáčkovy opery Věc Makropulos. A do brněnského divadla jeho jména zvali i na výpravně inscenovaný balet Louskáček Petra Iljiče Čajkovského od kanadského choreografa Fernanda Naulta.
Rakušanka s plynnou češtinou
A mohli by být úspěšní – sálek vídeňské kavárny Landtmann zaplnili zdejší novináři do posledního místa. Sezvala je osoba navýsost zajímavá, Rakušanka jménem Yvette Polasek. Konferenci také uvedla a tlumočila, pokud bylo třeba.
Festival Janáček BrnoSe koná od 21. do 29. listopadu. Nabídne velké operní inscenace ze zahraniční a domácí produkce, orchestrální a komorní koncerty. Více zde. |
„Vystudovala jsem češtinu a vzala jsem si Moravana,“ vysvětlila rodilá Rakušanka, jak je možné, že zcela plynně hovoří a píše česky.
A popsala také, jak lze podle ní rozlišit zájem našich rakouských sousedů o zemi, kterou po dlouhá desetiletí komunistické totality od té jejich dělila železná opona. „Rakušané se totiž dělí na tři skupiny,“ vysvětlila.
Ta první, malá, kontakty s rodinou či přáteli za hranicí udržovala po celou dobu, případně je na dobu totality částečně přerušit musela, ale dokázala pak sama navázat. Druhou skupinu by nikdy nenapadlo do země na severu zajet, ačkoliv je to doslova pár kilometrů. „Ale když už se k vám – a zvlášť na Moravu – lidé z této skupiny jednou dostanou, jsou obvykle naprosto nadšení a jezdí pak znovu a znovu,“ usmála se.
A pak je tu třetí skupina, kterou je podle ní potřeba k návštěvě České republiky a nedalekého Brna přesvědčit.
Česko-rakouská koordinátorka také vysvětlila, jací novináři ze dvou desítek dorazivších, k nimž se postupně přidali dokonce i někteří další, byli pozváni. Využila své více než dvacetileté kontakty s rakouskými médii.
„Byli tu kromě jiných i zástupci rakouské státní televize, kteří se specializují na cestovní pořady, jež potom vysílá kanál ORF3,“ vypočetla Yvette Polasek.
„Dále několik redaktorů z odborných týdeníků, které zpracovávají nabídky rakouských cestovních kanceláří, a také ze speciálních tiskovin, jako je třeba Columbus Reisen, jež pořádá kulturní zájezdy. Pak zde byl redaktor ze speciálního časopisu, který distribuují rakouské státní dráhy ve svých mezinárodních spojích,“ shrnula rakouská koordinátorka.
Janáček, ve Vídni nehraný
A proč by podle Yvette Polasek měli Rakušané zajet zrovna na festival Janáček? „Tak třeba ve Vídni se jeho hudba moc nehraje. Samozřejmě tu máme divadla se světovým operním repertoárem, ale právě Leoš Janáček si na zdejší jeviště cestu příliš nenachází, takže brněnská nabídka by pro vídeňské fanoušky mohla být velice zajímavá,“ myslí si.
Počet přítomných překvapil brněnské zástupce. „Novináři z Vídně mají očividný zájem se k nám podívat,“ shrnula svůj dojem brněnská divadelní organizátorka vídeňského setkání Zuzana Žáková Klimplová. „Teď jde o to, aby to nebyli třeba jen ti dva, kteří jezdí na speciální pozvání některého z umělců. A také diváků by mohlo přijet víc než obvyklý jeden autobus,“ dodává.
Možná udělalo své i místo setkání. 140 let stará vídeňská kavárna Landtmann leží hned vedle slavného vídeňského Burgtheateru. Strategicky umístěný podnik je umění zaslíbený, kávu si zde vychutnávali třeba Paul McCartney, Romy Schneiderová, Burt Lancaster, Thomas Mann či Michail Gorbačov nebo Hillary Clintonová.
