V Afghánistánu, kde vládne velká bída, je více než půl milionu aktivních uživatelů drog. Brněnští odborníci už mají o tamní situaci dobrý přehled, do hlavního města Kábulu vyjedou za pár dní již popáté, zůstat by měli asi dva týdny.
„Naším cílem je vzdělávat místní specialisty v práci s drogově závislými. Učíme je, jak s nimi komunikovat či jak vydávat sterilní injekční materiál,“ popisuje vedoucí projektu Jakub Černý.
Podle něj v zemi prakticky neexistuje síť služeb, která by uživatelům drog pomáhala. A ani sociální pracovníci běžní v evropském prostředí na místě nejsou. Většinu práce s drogově závislými nyní v Afghánistánu obstarávají lékaři. Ti využívají metody úplné abstinence, která však není příliš úspěšná.
„S uživateli se musí mluvit o postupném snižování dávkování. Mezi lékaři a klienty je veliká bariéra. Není tak možné se závislými navázat pro léčbu důležitý vztah,“ vysvětluje Jiří Valnoha z Podaných rukou.
Jejich záměrem je v Kábulu proškolit dostatečné množství fundovaných pracovníků, kteří by závislým pomáhali po skončení české podpory. Proto chtějí v hlavním afghánském městě vytvořit centrum vzdělávání, které by se v budoucnu mohlo stát i sídlem výzkumu.
Schůzky domlouvají narychlo. Kvůli únosům
Pracovat v místě častých teroristických útoků není jednoduché. „Nebezpečí číhá všude a vlastně nikde. Musíme být pořád ostražití,“ vysvětlil Valnoha. Zahraniční dobrovolníci se v Afghánistánu nesmí po ulici pohybovat déle než pět minut, musí být také v doprovodu místních pracovníků.
Veškeré schůzky si raději domlouvají na poslední chvíli. Předchází se tím riziku únosů, které v zemi fungují jako velký byznys.
„Není příjemné slyšet výbuchy nebo cítit tlakovou vlnu. Když jsme v Kábulu byli naposledy, docházelo často k útokům na mezinárodní instituce. Snažíme se vždy soustředit na práci, vytěsnit z hlavy to ale úplně nejde,“ popsal psychoterapeut Roman Hloušek, jenž se s kolegy do země opět chystá začátkem října.
Domnívá se, že jejich výhodou jsou zkušenosti se zakládáním podobných projektů, které začali budovat v 90. letech v Česku.
Kromě školení sociálních pracovníků se Brňané chystají spolupracovat s afghánskou vládou. Chtějí také podpořit projekt kábulské ibogainové kliniky Madawa. „Alkaloid ibogain není v současnosti oficiálně užívaným lékem, v Česku se nepoužívá. V Afghánistánu by ale mohl být účelnou možností urychlení léčby fyzické závislosti,“ objasnil Černý.
Deset gramů hašiše stojí dolar, opium je ještě levnější
Situace tamějších uživatelů drog je však specifická. Distribuce opia představuje často jediný možný způsob obživy v zemi, Afghánistán je navíc jeho největším producentem na světě. Poslední čtyři desetiletí, kdy v zemi trvaly válečné konflikty, se drogy staly velmi častým řešením úzkosti a depresí místních obyvatel.
„Opiáty jsou tam snadno dostupné a hlavně levné. Lidé užívají i hašiš nebo heroin či pervitin,“ vysvětlil Černý. Deset gramů hašiše je možné v Kábulu pořídit za pouhý dolar, opium je ještě levnější a ztrácí finanční hodnotu.
V kmenově založené afghánské společnosti není výjimkou, že v některých rodinách vzniká vícegenerační závislost, týkající se i malých dětí. Přesto se brněnské sdružení setkalo s podporou afghánských obyvatel, překážky jim nekladou ani muslimští duchovní, kteří mají v zemi značný vliv.
