Bílá čísla na černém podkladě v Brně ukazují popisné číslo domu s uvedením...

Bílá čísla na černém podkladě v Brně ukazují popisné číslo domu s uvedením názvu příslušného katastrálního území. Na bílém podkladě červeně je uvedeno číslo orientační spolu se jménem ulice. | foto: Robin Krutil, iDNES.cz

Před 150 lety skončil chaos. Brněnské domy dostaly dnešní popisná čísla

  • 14
Přesně před 150 lety začala být orientace v Brně o něco jednodušší. 24. května 1867 zde bylo zavedeno číslování domů podle ulic, které platí v podstatě dodnes.

Tímto systémem se v největším moravském městě zavedlo číslování, které už odpovídá dnešním popisným číslům. Což jsou v Brně ona bílá na černém podkladě s uvedením názvu příslušného katastrálního území, na rozdíl od čísel orientačních, na nichž je na bílém podkladě červeně zároveň uvedeno jméno ulice.

Všechny domy ve městě, mimo kostelů, kaplí a neobývaných věží, byly očíslovány podle pěti dodnes platných zásad. Každá ulice musí mít své jméno a vlastní číslování domů, zároveň se však jméno ulice nesmí na území Brna opakovat, přičemž střed města tvoří Velké náměstí, dnešní náměstí Svobody.

Postupuje se tak, že číslování ulice začíná na konci bližším onomu náměstí a zároveň rohové domy nesou čísla obou ulic.

Dříve označovala domy v Brně takzvaná domovní znamení. V roce 1770 byla ale v habsburské monarchii plošně zrušena a místo nich se zavedla čísla.

„Každý dům měl od té doby, už od chvíle svého vzniku, vlastní popisné neboli rodné číslo, které bylo zároveň i číslem pořadovým. Číslování se provádělo v přirozeném sledu tak, jak se obcí postupně procházelo,“ popsala dávnou praxi historička Milena Flodrová.

Čísla se přidělují od středu obce ke krajům

Teprve císařský výnos z roku 1857 v tom udělal pořádek, když zavedl praxi uplatněnou v Brně o oněch deset let později.

„V pozemkových knihách se pak čísla popisná stabilizovala a orientační byla užívána ve městech souběžně,“ upřesnila historička a k orientačním, v Brně tedy červeným číslům na bílém podkladě dodala, že i ta jsou dodnes celostátně povinná.

„Přidělují se ve směru od středu obce ke krajům, případně od začátku ulice k jejímu konci, sudá vpravo a lichá vlevo. Na náměstích čísla následují po jedné, sudá i lichá dohromady. S číslováním se začínalo na severní straně a postupovalo se dokola ve směru hodinových ručiček. Rohové budovy nesly příslušné číslo domu ulic z obou stran,“ přiblížila Milena Flodrová.

A připojila také informaci, že každý majitel budovy musí mít obě typizované tabulky připevněné na svém domě tak, aby byly dobře čitelné. „Pokud je tam majitel mít nebude, má příslušná městská část, na níž dům stojí, právo udělit pokutu do výše 10 tisíc korun,“ varuje historička.