Za Kibokem stojí Michal Budík a Aleš Kuchyňka. Už při studiu tělesné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně oba propadli windsurfingu. Kuchyňka také dlouho jachtařil. Pomalu se propracovali k paddleboardům, které stejně jako surfy vznikly na Havaji.
„Nám se to hrozně líbilo, ale pevná prkna jsou špatná na skladování a manipulaci, a pak jsme v zahraničí narazili na nafukovací verzi. Nechali jsme si vyrobit v Česku na zkoušku pár prototypů. Vzali jsme je na pláž, lidé koukali a nevěděli, o co jde. Šlo to ztuha,“ vzpomíná se smíchem Budík. Dnes ve své půjčovně na přehradě v Rokli mají asi 60 kusů a zájem o půjčování je veliký. Velká výhoda nafukovacích paddleboardů je jasná – na jaře nafouknete, na podzim vyfouknete a sbalíte.
Návrhy Kiboko paddleboardů a kompletní dokumentace vznikají od A do Z v Česku, vyrábět si je nechávají v Číně. „U nás jsme nenašli potřebné technologie a nevíme o nikom, kdo by nám to udělal tak, jak potřebujeme,“ vysvětluje Budík. S půjčováním „prken“ začala dvojice podnikatelů před čtyřmi roky, naplno pak svoji firmu rozjeli v roce 2015. Dnes vyrábějí několik typů paddleboardů v cenách od 18 tisíc korun. V nabídce mají i ponton, na kterém může pádlovat až 10 lidí.
Jsou schopní paddleboardy precizně opravit
O svých výrobcích podnikatelé mluví zásadně jako o paddleboardech s českou duší. „Oba jsme surfaři, snažíme se ji tam dostat. Nechceme, aby si někdo myslel, že je to prostě jen dovezené prkno odněkud. Kolega v Číně stráví nad zadáváním, kontrolou a usměrňováním výroby minimálně dva měsíce v roce,“ popisuje Budík, který do Asie odletěl v půli listopadu po veletrhu Life! na brněnském výstavišti, kde jejich stánek budil zájem návštěvníků.
Díky tomu, že oba podnikatelé dobře znají technologické postupy svých paddleboardů, jsou schopni je precizně opravit například při protržení. Uvnitř totiž není jen vzduch. Vnitřek je vyplněn jemnými vlákny, která spojují vrchní a spodní část paddleboardu. „Tomu se říká drop stitch. Tkanina uvnitř zabraňuje tomu, aby se při nafukování prohnul jako banán,“ vysvětluje Budík.
V plavidle je konstantní tlak, ubrat vzduchu je potřeba jen v případě obrovských veder. Pro rekreačním pádlování jsou spíš podfouknutá, déle pak vydrží, naopak na závody se jde na maximum, prkno pak ve spojení se zdatným pádlováním letí jak šipka.
Ač paddleboard vypadá jako tlustší pevná placka, každá firma jej designuje podle svých ideálů – od prohnutí přes přizvednutí špičky, tvarování po jízdní vlastnosti. Kiboko jednoznačně cílí na rodiny s dětmi. „I děcko, které nechce cvičit, se na prkně pěkně protáhne. A nedejbože, když začne pádlovat!“ směje se Budík.
Zakládají paddleboardový oddíl
Pří jízdě a náročném balancování se zapojí celé tělo a po dvanáctikilometrové projížďce se člověk pěkně třepe. Na přehradě lidé s půjčenými prkny nejčastěji najedou šest kilometrů od Rokle k Veveří a zpět. „Je to vlastně skvělé cvičení, protože naráz pracuje celé tělo, zpevňujete nejen nohy a ruce, ale díky balancím i hluboké svaly, takže i břicho a záda,“ popisuje výhody nového sportu Budík.
Kiboko také právě zakládá paddleboardový oddíl a brzy začne nabírat malé zájemce. „To aby děti už odmalička chytily dobrou techniku a mohly si užívat bezstarostné jízdy,“ líčí Budík.
V ideálním případě je dobré, když děti umí plavat a nebojí se vody, v opačném případě doporučují průkopníci z brněnské firmy vesty, které jsou ale vhodné i pro zkušenější paddleboardisty.
