Je smutnou skutečností, že Brno má relativně velmi málo staveb, na kterých by oko spočinulo se zalíbením. V hurá akcích koncem 19, a na počátku 20. století se zbořilo co jen šlo a jako šedý mor se začaly rozlézat konglomerátové pravoúhlé krabice, čemuž se vzletně říká funkcionalismus. Pro oko to není, ale díky několika málo v rámci žánru povedeným stavbám se aspoň něčím Brno proslavilo. 314

Je to slepenec postupných přístaveb v pozdějších obdobích. Nevzhledný exteriér je umocněn nesourodými a obdobně nevzhlednými interiéry. Zaujalo mne litinové zábradlí na balkoně a schodiště v interiéru. Skoro mám nutkání říci, aby vila měla památkovou hodnotu, budeme ji muset od základů postavit znovu.  Na druhé straně Brno velmi trpí soudobou výstavbou bez nápadu, která s architekturou má pramálo společného. Proto bychom si starší stavby měli chránit jako oko v hlavě. Přimlouvám se za rekonstrukci vily. Ovšem kdo na to má?

Slova „unikátní secesní skvost z roku 1862“ jsou absurdní, jelikož o secesi v té době neměl ještě nikdo ani tušení.

K čemu je dobrá ruina, která vyžaduje miliony jen na to, aby zůstala stát?

Všechny ty vily a baráky, co je jacísi památkári "chrání" jen proto, že jsou staré, by měly být financovány dobrovolně a jen a pouze těmi, kdo je chtějí zachovat a užívat.

Tyhle památkářské fetiše mi lezou krkem.

Zkonfiskovat, vybydlet a zbourat?