Do kraje výzkumníky nalákal program SoMoPro, což je zkratka v překladu znamenající Jihomoravský program pro špičkové vědce (The South Moravian Programme for Distinguished Researchers).
Má pomoci zajistit udržitelnost vědeckých center, která vyrostla za peníze EU, a zaručit, že nebude nutné vracet miliardy.
Pilotní program SoMoPro I. odstartoval před šesti lety. Díky němu se na jih Moravy začali vracet čeští vědci ze zahraničních univerzit a přilákal také první cizince (z kraje se tak stal ráj vědců). Až doteď 236 milionů korun podpořilo 53 výzkumníků z 15 zemí světa. Po dvou kolech programu vedení kraje v úterý oznámilo, že budou finance i na třetí.
„Mohu potvrdit, že Evropská komise schválila projektovou žádost SoMoPro III. Návrh grantové smlouvy s Evropskou komisí bych rád předložil již dubnovému zastupitelstvu,“ uvedl hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD).
Peníze jsou přitom podle představitelů kraje podmínkou pro to, aby do středu Evropy kvalitní vědci zamířili. A úředníci se dušují, že nepřicházejí jen „vědečtí turisté“, kteří se s koncem financování svého záměru přesunou zase do jiné části světa.
„Funguje efekt sněhové koule. Vědci, kteří zde působí, zvou své kolegy, program tak získává na prestiži. Potěšující je, že polovina expertů z pilotního programu v Brně zůstala a pokračuje v projektech,“ uvedl Miloš Šifalda, ředitel Jihomoravského centra pro mezinárodní mobilitu, které program administruje.
Grant pokrývá plat výzkumníků, výdaje spojené s výzkumem a režijní náklady hostitelské instituce. O tom, kdo ho získá, rozhoduje komise složená ze zahraničních odborníků. Příkladem Češky, která se do Brna vrátila ze zahraničí, je Kristýna Zápražná.
Dříve působila například na Pensylvánské univerzitě. Nyní má možnost poprvé samostatně pracovat na vlastním výzkumu. V Brně zkoumá změny genetické informace, cílem je lépe pochopit patologii chronické lymfoidní leukemie a přispět k rozvoji nových terapií.
Francouzská vědkyně Helene Robert Boisivonová ve výzkumném centru CEITEC zase mapuje to, jak se vytváří embrya uvnitř semen rostlin a jak rostou. „Doufám, že zde na konci mého projektu najdu své místo a budu moci pokračovat ve svém výzkumu,“ tvrdí vědkyně.
Vědecká centra si na sebe musí umět vydělat
Výzkumníci z ciziny se v Brně podle svých slov cítí vítáni, chválí si dobré podmínky k výzkumu i životu. Například jeden z indických vědců vyzdvihuje i čistý vzduch pro svého syna. Na kvalitu ovzduší v Brně přitom lidé často žehrají. Ve srovnání s indickým Durgapurem je prý však několikanásobně lepší.
A snaha nalákat a udržet na jižní Moravě vědce může být do budoucna klíčová. Za více než pět miliard totiž v Brně vyrostl v minulých letech například Středoevropský technologický institut (CEITEC). Dalších pět miliard putovalo také na zbudování Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC).
Horentní dotace z Evropské unie, za které se nakoupily budovy a přístroje, ale mají zásadní podmínku. Vědecká centra si na sebe musejí umět v budoucnu vydělat. A právě to může být v některých případech problém.
Ukazuje se totiž, že vědeckých mozků, které by dokázaly vytvářet odpovídající výzkum, není v kraji dostatek. Například již zmíněné ICRC bylo při svém založení prezentováno téměř jako pobočka prestižní americké Mayo Clinic. Pak ovšem přišly problémy.
Po sporech nakonec odešel zakladatel ICRC Tomáš Kára a stát musel látat čtyřicetimilionový dluh vůči Mayo Clinic (více o změnách v ICRC čtěte zde).
Mezinárodní evaluační komise zřízená ministerstvem školství, jejímiž členy jsou vědci z Německa, Nizozemska, Portugalska i zástupce Česka, pak doporučila ICRC navázání spolupráce s evropskými vědeckými centry.
Pochybnosti o projektu má přesto například kardiolog Petr Kala, který působí ve Fakultní nemocnici Brno a je členem nejužšího vedení Evropské asociace intervenční kardiologie.
„Jednou ze slabin jsou peníze. Špičkové vědce ze zahraničí je potřeba zaplatit. Rozpočet ICRC nebude asi stačit,“ řekl už dříve Kala. Podle ředitele ICRC Gorazda B. Stokina přitom plat špičkových vědců v zahraničí začíná na 30 tisících eurech.
