Na úplné vítězství však nevěří. "Nepřemýšlím o tom, že trumfnu lidi na předních pozicích," říká.
Uplatnění v politice bere jako svůj dluh. "České republice vděčím za vzdělání i nový domov. Cítím to jako dluh, který bych rád alespoň částečně splatil. I proto jsem rád za tuto příležitost. Evropská politika mě skutečně láká," uvedl.
Šance Raymonda Asuqua jsou přesto velké. Kandidoval totiž v eurovolbách už před čtyřmi lety. Z poslední pozice dokázal díky preferenčním hlasům poskočit o sedm příček nahoru.
Raymund AsuquoAsuquo přijel do České republiky před třiadvaceti lety. V Praze absolvoval Vysokou školu chemickotechnologickou, studoval i v Holandsku a Velké Británii. Pracoval v Rakousku a Holandsku, čtyři roky strávil také v břeclavském Gumotexu. Nyní podniká v oboru recyklace plastů a snižování nákladů na elektrickou energii. |
Raymond Asuquo žije v Břeclavi s manželkou a třemi dětmi. Hovoří plynule česky, anglicky, německy a holandsky. Ale také třemi nigerijskými kmenovými jazyky.
Říká, že jako člověk s africkými kořeny má k romské komunitě blízko. Může to být prý i výhoda ve vzájemné komunikaci.
Proč jste si zvolil pro studia zrovna Českou republiku?
Mohl jsem si vybrat. Dostal jsem nabídku stipendia do Ruska, do Československa a do Ameriky. Mezi komunisty do Ruska jsem nechtěl. A možná se budete smát, proč jsem nezvolil Ameriku. Důvodem byli čeští fotbalisté. Viděl jsem je, jak hráli, a to mě zaujalo. Do té doby jsem si název Czechoslovakia nemohl zapamatovat, natož pořádně vyslovit. Fotbalový tým mi ho ale vryl do paměti. A bylo rozhodnuto.
Jak jste se dostal ke stipendiu?
Pocházím ze skromných poměrů. Rodiče neuměli číst ani psát, ale udělali všechno, abych mohl vystudovat střední školu. Pak už jsem se o sebe chtěl postarat sám, a tak jsem na sobě dřel. Musel jsem být nejlepší, abych stipendium dostal. Stejné to bylo i tady. Z těchto zkušeností vycházím. Chci je uplatnit i v politice.
Můžete být konkrétnější?
Jsem přesvědčený o tom, že největším sociálním problémem je nezaměstnanost. Stát by se podle mě neměl tolik soustředit na podporu nezaměstnaných, ale hledat možnosti, jak nabídnout zaměstnání. Ti, co mají práci, totiž sociální podporu nepotřebují. To je rozdíl mezi ODS a ČSSD. Paroubek tvrdí, že jistotou je dobře fungující pracovní úřad. A láká voliče na zvýšené sociální dávky a třinácté důchody. Na tento model ale doplatilo už například Maďarsko. Dnes nemají ve státní kase peníze ani na desátý důchod. Já proto tvrdím, že jedinou jistotou je práce.
Máte představu o tom, jak by se u nás mohla nabídka práce rozšířit?
Začal bych rezervami v energetice i odpadovém hospodářství. Divím se, že na to zelení ještě nepřišli. Například tráva, co všude kolem nás roste, se dá využít pro výrobu biomasy. Místo velkých peněz za vyplácení podpory bychom mohli dát lidem na starost dva až tři hektary půdy. Trávu by mohli prodávat na biomasu. Zrovna tak vím, že spoustu peněz stojí zpracování plastů na recyklaci. Stačilo by, kdyby se v Břeclavi k pěti obchodním domům zřídila sběrná místa na dokonale vyčištěný odpad. Tam by ho mohl za nějaký poplatek vykupovat například nějaký Rom a pak by ho nabídl se ziskem k dalšímu prodeji zpracovně plastů.
Dnes se ale hovoří o tom, že zpracování odpadů je ztrátová záležitost. Myslíte, že tohle je dobrý nápad?
Rozdíl je v tom, že do kontejnerů házíme neočištěné obaly od etiket a podobně. To se dělá následně ve zpracovnách. A stojí to hodně peněz. Vím to, já sám bych takový čistý odpad od sběračů koupil. Vyplatilo by se mi to. Každý z nás, všichni černí i bílí, musíme hledat práci a přispívat do pečení společného koláče. Když ho pak musíme spolu sníst. Státní kasa není bezedná, a to by se nám mohlo vymstít.
Často se zmiňujete o Romech. Pravdou je, že patří mezi nejpočetnější skupinu sociálně závislých lidí. Myslíte, že váš model může fungovat i v jejich případě?
Je to o způsobu komunikace s nimi. Musíte je vtáhnout do problému. Měli by mít pocit, že je to jejich řešení. Pak to bude mít efekt. Nemůžete je postavit před hotovou věc.
Jste s nimi v kontaktu?
S několika se znám velmi dobře. Měl jsem dokonce souseda Roma. Často komunikujeme. I když mají často jiné názory na problém, dá se s nimi dobře hovořit.
Nikomu není jedno, kolik stojí pivo
Proč jste vstoupil do politiky?
Všichni jsme političtí tvorové, ať chceme nebo ne. Nikomu z nás není jedno, kolik stojí třeba pivo, které pijeme. Jde o to, přispět svými možnostmi k problému, který mě trápí. Paroubek kupuje hlasy u sociálně slabých lidí. Slibuje, že úřad práce se o ně postará. Tím je vlastně přesvědčuje, aby v evidenci nezaměstnaných zůstávali. Slibuje všechno možné. Lidé ale musí svůj osud vzít do vlastních rukou. Ne být závislí na státu. Tam musí směrovat sociální politika. Vždyť to už říkal Tomáš Garrique Masaryk: Jak bohatí jsou jedinci, tak bohatý bude stát.
Jak se vám žije mezi Moraváky? Jak je vnímáte?
Velmi dobře. Ta mentalita mi vyhovuje. Lidé jsou tu přátelští a hlavně upřímní. A neberou si servítky. Nemám problém s tím, když mi někdo třeba vynadá. Důležité je, že mi sdělí svůj názor, a já alespoň vím, co si myslí. Na čem jsem. Je to lepší, než když se někdo tváří jako kamarád a za zády uškodí.
Měl jste na sobě už moravský kroj?
Občas jsem na místní hody šel v nigerijském kroji. Moravský jsem na sobě ještě neměl. Teď ale uvažuji o tom, že bych si ho pořídil. Nebyl by to ale zřejmě podlužácký kroj, ale slovácký. Kvůli ženě. Pochází totiž z Luhačovic. Aby se na mě nezlobila.
Líbí se vám místní folklor a tradice, které lidé v tomto kraji dodržují?
Fascinuje mě ta společenskost lidí. Zažil jsem to už na vysoké škole. Kamarád vzal do ruky kytaru a začal hrát. Ve chvíli zpívali všichni. Lidé tu znají společné písničky a užívají si ten sborový zpěv. To v Nigérii nebylo. Tam zazpíval jeden svou píseň a ostatní poslouchali. Pak zpíval druhý a tak dále. Tady jsem našel hodně kamarádů.
Když neuspějete ve volbách do Bruselu, budete se věnovat komunální politice?
Rozhodně. Je tu spousta věcí k řešení. Budu se na nich podílet v rámci místního sdružení ODS. Myslím ale, že se dá dobře propojit politika na všech úrovních. Všechno jde skloubit.
