Období covidu bylo pro mnohé lidi psychicky velmi náročné. Jak pandemii vnímali vaši pacienti?
Obecně lze říct, že měli více prostoru o jídle přemýšlet a řešili jeho prostřednictvím frustraci z nastalé situace. Někteří pacienti nejedli vůbec, někteří se naopak přejídali, někteří dělali obojí. Neměli program, žádné vyžití, cítili se izolovaně. U dětí představoval problém i neustálý dozor rodičů, proti kterému se snažily revoltovat. Pandemie byla ukázkovým příkladem toho, že v těchto nemocech nejde o jídlo, ale o to, že skrz ně lidé jen ventilují své potíže.
Nemám ráda, když o sobě bulimičky veřejně mluví, protože za ně většinou mluví jejich nemoc.
