Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Byla jsem v životě oběť i kat, říká v rozhovoru Vlasta Chramostová

  14:15aktualizováno  14:15
Její životní příběh bere dech. Je plný drsných pádů a neskutečného odhodlání. Brněnská rodačka Vlasta Chramostová se narodila v den, který posléze vstoupil do tuzemských dějin. V jejím občanském průkazu stojí datum 17. listopadu 1926. Velké i malé dějiny prosákly tímto životem v neskutečné konstelaci.

Vlasta Chramostová | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Na její narozeniny roku 1989 začaly rozsáhlé protesty studentů a veřejnosti proti československému komunistickému režimu. Do sametové revoluce však Chramostová poznala úspěch i pád, deprese, ztrátu jediného syna i zaměstnání...

Kdysi totálně nasazená dívka, později manželka vlivného komunisty označeného krátce po svatbě za nepřítele lidu, žena, která při autonehodě zabila své jediné dítě, se posléze stala signatářkou Charty 77 a nesmlouvavou kritičkou normalizačního husákovského režimu. Stálo ji to dvacet let divadelní kariéry.

Vlasta ChramostováVlasta Chramostová

Posléze se vrátila na první jeviště v zemi. Nyní chce i z prken Zlaté kapličky postupně odejít. "Už jsem to odcházení i trochu prošvihla," říká Chramostová, která se i v rodném Brně včera symbolicky rozloučila ve zdejší katedrále coby Anežka Česká.

Jak to je s tím vaším odcházením?
Jako bych se nakazila virem od našich politiků. Oni vždycky vyhrožují, že odejdou a že už končí, a potom se zase vrátí. Je věcí inteligence umět odejít včas. A to jsem prošvihla. Bylo to paradoxně těžší rozhodnutí než dřív, když jsem dvacet let nesměla hrát. To jsem věděla, že jsem na správné straně a musím tam naopak zůstat.

A tak kdy jste tedy měla odejít?
No já měla k osmdesátinám v Národním divadle benefici Tři životy. Skutečně jsem žila tři životy. První byl herecký a začínal v Brně, druhý disidentský a třetí byl životem návratů. Herecký trval do mých 44 let a disidentský dalších dvacet roků.

Život plný zvratů

Vlasta Chramostová se narodila 17. listopadu 1926 v Brně. Studovala gymnázium, pak herectví na brněnské konzervatoři, kterou ovšem brzy zavřeli – a studenty poslali do válečné výroby. Ještě prokomunisticky nadšenou ji v pražském Divadle na Vinohradech obsadili jako Mařku do snímku Rudá záře nad Kladnem (1955). Po rozchodu s Bohumilem Pavlincem Chramostová potkala ostravského sochaře Konráda Babraje, se kterým měla syna. Při autonehodě ji však stihla tragédie a jediné dítě zemřelo. Hrála ve filmech Až přijde kocour (1963) či maminu Pupencovou v komedii Bílá paní (1965). A samozřejmě submisivní Lakmé v proslulém Spalovači mrtvol (1968). Rok 1968 znamenal zlom. Zatímco před tím byla hvězdou, která se v osmatřiceti stala zasloužilou umělkyní, v sedmdesátých letech jí režim přiřknul zapomnění. Se Stanislavem Milotou zvolila dobrovolný exil na chalupě v Prysku u České Lípy. V roce 1977 podepsala mezi prvními Chartu.

A proč jste se rozhodla až s Anežkou udělat čáru?
Literárně hudebním koncertem k oslavě 17. listopadu a svatořečení Anežky České už opravdu končím. Tady jsem nedokázala říct ne. To jsou ty nenáhodné náhody. Jsem rozená Brňanka, končila jsem na divadle rolí Babičky s režisérem Pitínským, který dělá i tenhle projekt o Anežce. A já mám 17. listopadu navrch všeho narozeniny, kdy jindy bych se taky já mohla narodit. (smích)

Světice Anežka Česká je pro vás fenomén kulturní, historický nebo spíš náboženský?
Spíše ty první dva. Na ten náboženský ani nemám náhled. Já jsem bez konfese, což ale v mém věku nic neznamená. Já už chápu otázku víry jako velmi intimní věc, která nemá co dělat s institucemi.

Vy jste ale narozená v době, kdy se na víru ještě hodně dalo...
Já jsem dokonce nekřtěná. Když se můj otec vrátil z první světové války, kde zažil neskutečně hrozné věci, vystoupil z církve. Ke zděšení mé babičky, tedy silně věřící ženy. V pásmu o Anežce zazní nádherná myšlenka Otokara Březiny, že je lépe, když si Bůh člověka nevšímá. Když je tomu naopak, znamená to většinou těžké zkoušky a úděl.

Vy jako ateistka jste svými postoji v 70. a 80. letech ale prokázala hodně pevné protikomunistické víry.
Jaroslav Seifert ve své nejvyšší zralosti už jako nositel Nobelovy ceny psal o nedostatku patosu. Oni si to lidé pletou s nějakým prázdným a špatným herectvím. Že někdo něco nafoukle vykřikuje. Patos s sebou ale nese i étos. Že dnes v sobě lidé všechno překračují cynismem, je zlé. Zrovna jako Anežka říkám: A vy, kdo se brodíte v jalovosti svého času, tak se pokloňte plamenům ohnivé lásky Anežky Přemyslovny a chvalte ho navěky.

To ale není patetické... Jeden ze slavných Šaldových esejů o přístupu k umění a ke světu nese název Kritika pathosem a inspirací. Pathos není jen vzrušený stav nebo prudké hnutí mysli, ale ve slovním základu znamená i cestu. Jak vidíte směřování té české demokratické společnosti v posledních dvou dekádách, kdy si užíváme proklamovanou svobodu?
Za dvacet let trvání první republiky se udělalo hodně práce. Za čtyřicet let komunismu se stihlo vše pokazit. Pithart ve své poslední knize cituje jistého německého sociologa a politika, který tvrdí, že po klidných zvratech se za šest měsíců mohou dát do pořádku instituce. Za šest let lze nasměrovat hospodářství a za šedesát let máme šanci dělat proměnu v hlavách občana. Masaryk říkal, že demokracie nejsou instituce, ale demokratický občan. Toho bohužel zatím ještě nemáme.

Vlasta ChramostováVlasta ChramostováVlasta ChramostováVlasta Chramostová

V čem je chyba?
Neumíme se vypořádat s minulostí. Ani s tou minulostí Anežky české. A přitom, jak říkal profesor Machovec, dokážeme-li přistoupit k velikosti takových postav s pokoru v srdci, je to pro nás zisk a dědictví. Mluvit o minulosti, že nás nezajímá, to je prostě sebevražda. Nemohu poslouchat, jak se dnes třeba pletou oběti a viníci z padesátých let. To je nepřijatelné.

Vaše první kniha velmi otevřených pamětí už před časem vzbudila velký čtenářský zájem. Jste skvělá publicistka, budete psát pokračování?
Samozřejmě chystám druhou knihu. Až budu mít tisíc stran, začnu škrtat. Takže musím psát, psát a psát o tom, o čem byla ta první, ale z hlediska dvaceti polistopadových let návratu. Já jsem společensky, lidsky i žensky v podstatě Máří Magdalena. Nejsem ta, která by mohla být moralistkou. Mýlila jsem se jako mnozí jiní. Sama jsem se ve své první knize udala. Vždyť je to od tebe sprosté, řekl mi před časem jeden starý básník. Mýlila jsi se jako Máří Magdalena, pak jsi to na sebe všechno řekla, úspěšně jsi se vrátila a dokonce jsi to všechno přežila. To se přece nedělá!

Ale kajícnice Máří byla nejen otevřeně polepšená, měla i hodně mužů, ať to zlehčíme...
Můj manžel si říká Standa IV. Říká, že ti tři předchozí muži, které jsem poznala, jsou už po smrti, protože byli starší než já. Můj muž Milota je o sedm let mladší. Když jsme byli u Krause v pořadu Uvolněte se prosím, fotografka se divila, že můj muž je o tolik mladší, že prý nevypadá. Ráda mu to setkání přehrávám.

Zkouška na Anežku Českou. Vlasta Chramostová

Vraťme se do Brna a k mužům. Právě v rodném městě jste se seznámila se svým prvním mužem a ředitelem brněnského rozhlasu Bohumilem Pavlincem, kterého jste si vzala v roce 1950. To jste ale ještě nebyla obrácená na pravou víru.
A zase jsme také u té Magdalény. Vzala jsem si mladého idealistického komunistu sama z úplně jiné rodiny. Byl ve městě velmi známý případ z padesátého roku v souvislosti s popraveným Ottou Šlingem, jehož byl Pavlinec kádrem. Já v listopadu 1950 přešla z Brna do Divadla na Vinohradech přejmenovaného na Divadlo československé armády a hrála jako první roli mladší dceru Vladimíra Iljiče Lenina Olgu. Ve stejný okamžik mého muže v Brně vyváděli pod revolverem z rozhlasu a vyhodili jej na hodinu z práce i ze strany. Rázem se stal nepřítelem státu. A my byli rádi, že aspoň skončil v dolech a stavěl Slapskou přehradu.

Máří Magdalena ale svého Mistra neopustila...
Naše manželství nebylo až zas tak báječné. Možná díky zásahům Státní bezpečnosti přežilo těch šest hodně drsných let, v nichž jsme se museli držet za ruku.

Takže jste začínala jako uvědomělá umělkyně, to tak bylo vždycky?
Samozřejmě, že koncem čtyřicátých let jsem chtěla hrát hlavně divadlo. Ale ještě dříve za války jsem byla totálně nasazená. Jezdila jsem z Brna ráno v pět hodin ve studených vlacích do Kuřimi. Zde mě vyučili soustružnicí v letecké továrně Glöcner Flugmotorenwerke. Měřila jsem nějaké součástky. Doufám, že ty stroje padaly. V každé dekádě těch novodobých společenských dějin jsem měla tu nejhorší možnou společenskou pozici, jakou lze mít. Byla jsem ve velmi politickém divadle krátce poté, co 27. června 1950 popravili doktorku Horákovou a já se začátkem července vdala za Bohumila Pavlince. Velké a malé dějiny se v mém životě často překřížily.

Kajícně jste doznala okouzlení komunistickou ideologií a se stejnou neústupností se proti ní posléze stavěla. Dnešní mládež to tak nemá. Jak mohou mladí vůbec osvědčit občanskou statečnost a srdnatost?
Já to řeknu strašně tvrdě. Dnešní všudypřítomná honba za penězi, ať v umění, nebo politice či životě, je scestná věc. Za peníze si nekoupíte nic, co má v životě nějakou cenu. Každý pochopí, že bych dala jakýkoliv peníz třeba za život svého syna. Nekoupíte si život, lásku, talent. To vše je vám dopřáno a málokdy se stává to, že máte vše dohromady. Máte peníze, nemáte lásky nebo třeba úspěch v práci. Statečnost osvědčí třeba tím, že nepodlehnou.

Vlasta ChramostováVlasta Chramostová

Co jste vůbec dělala na své narozeniny roku 1989?
Já tomu říkám revoluce mezi injekcemi. Byla jsem nemocná a můj přítel lékař mi naordinoval třikrát denně injekce. Takže já v ty listopadové dny utíkala ze špitálu. Sestřičky nechápaly. Teď jsme vás viděly v televizi na Letné nebo na Václaváku a vy už jste zase tady na to píchnutí, divily se.

Svatá Anežka Přemyslovna, kterou jste se v Brně uvedla, proslula pokorou a láskou k nemocným, chudým i spolusestrám. Je dodnes ikonou charitativních snah, kterými umělecké celebrity často demonstrují svojí lidumilnost. Dělala jste někdy také něco takového?
Je to hloupý tyhlety věci říkat. Ale budiž, protože vám zároveň odpovídám i na tu otázku víry. Adoptovali jsme na dálku s mužem dvě děti v Indii. Už nám pěkně vyrostly a posílají nám fotky. Já, protože teď moc nemiluju ty muslimy, tak jsem si ještě přibrala dívku muslimskou. Můj muž zase nemiluje militantní katolíky, tak si vzal katolického chlapce, abychom si sami sobě dali najevo, jak to myslíme.

A čí snažení je vám tedy v humanitární oblasti nějak blízké?
Já opravdu nerada mluvím o těchhle věcech. Je mi blízký Šimon Pánek, který byl jedním ze studentských vůdců listopadové stávky a stál u vzniku jedné z nejvýznamnějších a největších českých humanitárních organizací Člověk v tísni. Pánek je pro mě světec. Mně se moc nelíbí, ani když se s charitou kupčí. Po mně ale nikdo nic takové nechtěl.

Myslíte, že dnes se kupčí jen s charitou?
Je velmi mnoho příležitostí kupčit s čímkoliv. Dnes se všechno staví na odiv. Ale já nemoralizuju. Dnešní společnost má na všechno odpověď. A třeba na umění je úžasné, že na něj třeba žádná odpověď neexistuje. Já nevím, jak kdo jiný, ale čím jsem starší, tím míň vím, co je tvorba.

Ale vy jste jako velmi mladinká už učila hereckou tvorbu v Brně na konzervatoři.
Samozřejmě, že se dá doložit, že třeba Květa Fialová – a nikdo to dnes neví – byla na brněnské konzervatoři jednou z mých žaček. Měla jsem po válce v Brně za sebou takovou slavnou éru, všechny ty svaté Jany z Arcu a Antigony. Byla to ode mne drzost, ale pedagogické kádry tenkrát prostě nebyly. Po Listopadu po mně chtěli v Praze učit, ale já bych nemohla. Musela bych se hodně vrátit a dělat naplno třeba jen to. Ono se pozná, kdo dělá jenom gesta.

A co bude dělat herečka Chramostová na vejminku?
Těším se především na dopsání té knihy. Rádo se váží na decimálce, ale ony jsou i váhy lékárnické.

Vážíte si třeba někoho z dnešní politické garnitury, imponuje vám někdo jako skutečný vůdčí zjev?
To se neptáte moc vhodně. Mám osobně ráda Karla Schwarzenberga.

A čím si obdiv kníže pán zasloužil?
On vždycky všude spí. A já si říkám, že je to z důvodu, že ho to dění a ty řeči kolem nebaví. On má přitom větší sociální cítění než ti, kteří o tom hodně vykřikují. Schwarzeberg byl zvyklý od dětství se starat o své poddané. Napsala jsem mu už dřív, než jsme se setkali u Krause v Uvolněte se prosím, že je noblesní rodem i myšlením. Vadilo mi, jak dlouho ho tady nikdo nebral, protože je šlechtic, a to my v Čechách nemáme rádi. Drmolí špatně česky, ale on tak drmolí v osmi dalších jazycích. Je bohatý, a tak čím bysme ho chtěli uplatit. Dát mu Hradčana? On by se jen lekl, co jsou to zase za starosti. Je rád, že mu rodový majetek už spravuje syn.

Já se ale ptal na politiku.
On není tak přízemně politický jako my všichni. Ten náš český rybník je tak agresivní a dialog spočívá v tom, že s někým sednu za stůl a řeknu mu, že je vůl. Tohle přece není dialog.

Bavme se o době svobodné. Jak jste se cítila poté, co vás Necenzurované noviny otiskly v seznamech spolupracovníků StB pod krycím jménem Klára?
Já už pobytem na psychiatrii odnesla smrt vlastního syna. Pak se tam ještě mnohokrát vrátila. Musím říct, že tehdy jsem také měla co dělat, abych neskončila sebevraždou. Skončilo to zase na té psychiatrii. Tím nechci říct, že v Cibulkových seznamech nejsou lidé, kteří mnohé způsobili. Jsou tam ale skutečně oběti i kati.

Vlasta ChramostováMůže být člověk v životě obojím?
Takových situací mám velmi mnoho ve svém životě. Za pět měsíců mi umřelo osm nejbližších lidí. 25. května 1963 jsem jela potěšit maminku do Brna. K cíli zbývalo 22 kilometrů a při předjíždění došlo k nehodě. Malý syn Kononek, jak jsme mu říkali, mi na druhý den zemřel. Byla jsem obětí i katem.

V dubnu vám v Brně zemřel starší bratr. Před několika dny zesnul proslulý režisér Otomar Krejča a v Brně herec Josef Karlík. Mohu se vás prosím zeptat na pocity při tomto definitivním odcházení herecké generace?
Karlík byl o dva roky mladší. Až skončí naše generace, ty nastupující se podívají na tu naši historii. S Olgou Scheinpflugovou říkám: Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.

Bude to znít jako laciný kompliment. Vy jste velmi otevřená a životní energií kypící. Není proto třeba končit záhrobně ani prázdnými resumé. Přesto. Co vám v životě imponuje?
Divadlo je pro mě. Já ale nemám ráda fanatismus žádného druhu. Život je i jinde, to vím. Volně slovy Čapka své milé: Nepřeceňujte, slečno, divadlo. Samozřejmě, že musí pomáhat mravnímu základu společnosti. Mravnost ale musí být ve školách, rodinách, obchodě i politice. Myslím, že Masaryk i Čapek se měli za realistické až pragmatické politiky. Jejich pragmatismus a prodejnost jsou od těch dnešních na hony vzdálené.

Co ví o sobě Vlasta Chramostová dnes?
Je hrozné udat sám sebe, pakliže bych věděla, že jsem ublížila jinému než sama sobě. Kdybych se sobě nedoznala, tak bych s tak jednoznačným názorem přes rok 1968 do dalších let nevstoupila. Měla jsem 42 a za sebou všechny ty idealistické, naivní, zklamávající i selhávající charakterové věci, dobu, kdy jsem chtěla hrát jen divadlo a jen být slavná.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek.
Opilec seděl na lavičce, v sáčku měl kus prstu. Zranil se na stavbě

Zakrváceného muže našli v úterý odpoledne brněnští strážníci v Kohoutovicích. Pomoc mu přivolali kolemjdoucí. Ukázalo se, že přišel o část prstu. Jak, to se...  celý článek

Ilustrační foto
Studenti ekonomie mají svou laboratoř. Zkoumají třeba daňové podvody

Experimentovat mohou i ekonomové. Teď k tomu mají i dvě výzkumné laboratoře na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jejich hlavní výhodou...  celý článek

Při hrozivě vypadající nehodě domíchávače a osobního auta se nikdo nezranil....
Řidič domíchávače si nevšiml zaparkovaného auta, proboural jím dům

Následky netradiční nehody likvidovali jedenáct hodin hasiči v Bučovicích na Vyškovsku. Řidič domíchávače betonu si nevšiml zaparkovaného osobního auta, do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.