Bývalý reprezentant Janečka chce po vězení začít lepší život v Brně

Nevelký štíhlý chlapík s knírkem sice už překročil padesátku a má za sebou těžké roky, přesto nezapře někdejší život. Kdysi vyhlášený "fotbalový rychlík" Petr Janečka, který v roce 1978 získal s brněnskou Zbrojovkou mistrovský titul, tráví teď své dny v brněnské vazební věznici.

Petr Janečka | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Na jeho pádu se podepsal alkohol a hrací automaty. Vyzkoušel si i život bezdomovce a poté, co se dvěma a půl promile srazil a lehce zranil chodkyni, se ocitl za mřížemi.

 
"Vyfasoval jsem rok natvrdo. Když jsem šel od soudu, přestal mě bavit svět úplně. Kolem mě frčely náklaďáky, koukal jsem na ně a říkal si: Mám, nemám..." připomene nejkrušnější okamžiky, kdy pomýšlel dokonce na sebevraždu.

Propustka z vězení

Někdejší slávu si připomněl ve středu. Dostal propustku z vězení a na stadionu za Lužánkami se setkal s bývalými spoluhráči z mistrovského týmu Zbrojovky.

Petr Janečka

Výborný fotbalový útočník se narodil 25. listopadu 1957. Jako devatenáctiletý mladík přestoupil v létě 1977 z tehdejšího Gottwaldova do Zbrojovky Brno, které hned v první sezoně pomohl k památnému titulu. Janečka byl se 13 góly druhým nejlepším střelcem mistrovského týmu.
V Brně hrál až do roku 1983, po sestupu do druhé ligy odešel do pražských Bohemians, kde také zářil.
V roce 1987 přestoupil do Belgie, kde působil dva roky. Poté ještě hrál v rodném Gottwaldově a nižší rakouské soutěži, než kvůli zdravotním problémům v pouhých třiatřiceti letech ukončil kariéru.
Janečka nasbíral také 39 startů za reprezentaci, což z brněnských fotbalistů dokázal už pouze Jan Polák. Za národní tým dal 9 gólů.

 
"Bylo to strašně příjemné. Vyfotili jsme se tak, jak jsme tenkrát stáli, podle staré fotky. Horší byl pohled na zanedbané kabiny, rozkopané záchody a umyvadla, je to tam v hrozném stavu," posteskl si Janečka.

 
Kvůli zdravotním problémům fotbalovou kariéru ukončil brzy - ve třiatřiceti letech. A pak následoval sešup. "Rodinné trable jsem řešil alkoholem. Když mě chytla ‚blbá‘, opil jsem se a zapadl do herny. Nechal jsem v nich nejvejš 40 tisíc," ubezpečuje bývalý fotbalista.

Spoluhráči fotbalistu hledali

Přátelům se v těch letech úplně ztratil z očí. Když loni u příležitosti třicátého výročí od titulu všichni někdejší hráči dostávali doživotní VIP kartu na stadion, začali kamarádi Janečku intenzivně hledat.
 
Na článek v MF DNES se ozval jeden policista ze Zlína. Tak vyšlo najevo, že táboří ve svém favoritu ve Zlíně na parkovišti.

 

Dávní kamarádi se dozvěděli i to, že ho čeká vězení. "Chceme mu pomoct. Mluvil jsem už s lidmi z nadace fotbalových reprezentantů, kteří vyjádřili ochotu přispět mu na bydlení," popsal někdejší spoluhráč a čestný předseda 1. FC Brno Karel Jarůšek.
 
Petr Janečka těmito slovy okřívá. "Strašně rád bych bydlel v Brně, na toto město mám ty nejlepší vzpomínky." 

Vzestup a pád slavného fotbalisty

Jeho fotbalová kariéra vyletěla vzhůru jako raketa, při své premiérové sezoně ve dvaceti letech nastřílel Petr Janečka v dresu fotbalové Zbrojovky třináct gólů. A hned v roce 1978 přišel mistrovský titul. Odehrál desítky zápasů za národní mužstvo a poté si přišel na pěkné peníze v belgické lize. Kvůli vážným zdravotním problémů však musel Janečka v třiatřiceti svou sportovní dráhu ukončit.

Oč výš vystoupal, o to tvrdší byl pád. Do Brna, které ho kdysi tak oslavovalo, se vrátil v úplně jiné roli. Loni v říjnu nastoupil do brněnské vazební věznice, kde si odpykává roční trest za dopravní nehodu pod vlivem alkoholu. "Srazil jsem jednu paní, naštěstí se jí nic nestalo. Já nadejchal dvě a půl promile," přiznává bez okolků.

A to jste sedl za volant? Kam jste vlastně měl namířeno?
Přítelkyně měla narozeniny, bylo to 6. června roku 2007. Už v únoru před Valentýnem jsme se rozešli. Já chytil "blbou", opil se a napadlo mě, že jí dovezu kytku. A pak se to stalo. Věděl jsem, že su napitej, tak jsem jel sotva třicítkou. Ta paní měla jen něco naražené, chytil jsem ji zrcátkem, které mi den předtím někdo ulomil a viselo dolů. Policajti ale řekli, že jsem ho zlomil o ni. Bylo mně jasný, že je zle, tak říkám, jdeme na krev.

Vraťme se k začátkům těch vašich problémů – souviselo to s rozvodem, že?
Dá se říct. Bydleli jsme ve Zlíně a já řešil rodinné trable alkoholem. Třeba tejden jsem pak nebyl doma. V roce 2000 jsem se rozvedl, ale ještě dva roky jsem bydlel s bývalou ženou. Pak se to ale nějak pokazilo, takže vztahy s dětma jsou dnes na bodu mrazu. Ale do podrobností zacházet nechci.

Přestali jste se vídat?
Víme o sobě. Klukovi je 28 a má hotelovku, holka je o dva roky mladší a vyučila se kadeřnicí. Mě dost zasáhl ten rozchod s přítelkyní, kterou jsem si po rozvodu našel. Žili jsme spolu pět let, pak si v lázních nabrnkla chlápka. Zapírala, ale to člověk pozná. Vyvrcholilo to právě v tom únoru 2007, tlačila na mě, abych se odstěhoval. Dva týdny na to jsem ji potkal s tím lázeňským fešákem.

A poté jste si vyzkoušel život bezdomovce?
Jo. Měl jsem nějaké peníze od bývalé ženy, vyrovnání za byt, a za ty jsem si koupil červenýho favorita. A v něm jsem rok přebýval. Měl jsem tam všechno. Šaty, holení, hrnce, veškerý doklady.

Bydlel jste tam i přes zimu?
Úplně v pohodě, až do loňského léta. Minulá zima byla naštěstí mírná a těch pár dní s minusovýma teplotama se dalo přežít v nonstopu u zlínskýho nádraží. Nebo na benzince. S hygienou byl pravda trošku problém, ale hleděl jsem, abych byl čistej. Chodil jsem se sprchovat do veřejných lázní. Vím, že mě v té době různí lidé hledali, snad i novináři, ale já se spíš schovával. Uzavřel jsem se do sebe, což asi nebyl dobrej nápad.

Jak vaše nocování v autě skončilo?
Hodně divně. Loni v srpnu ten můj favorit z parkoviště jednoduše zmizel. Někdo ho ukrad. Já si to vysvětluju tak, že se mezi mýma známýma rozkřiklo, že jdu sedět, a tak to auto stejně nebudu potřebovat. Ale mohlo to bejt i úplně jinak. Ten vůz byl už starej, měl cenu nejvýš 15 tisíc, největší fušku dalo vyshánět všechny ty ztracený doklady.

Pane jo. Skoro bych řekla, že ten nástup do vězení byl pro vás vysvobození.
A víte, že je to přesně tak? Střecha nad hlavou a teplý jídlo. Fakt jsem si polepšil.

Znamená to snad, že si v dubnu nepožádáte o podmínečné propuštění, což vám zákon umožňuje?
Samo, že požádám. Pracuju ve vězeňské prádelně, nestěžuju si, i nějakou korunu vydělám. Ale rád bych si už dal život do pořádku a to můžu jen venku.

Jak to máte namyšlené?
Po té nehodě mě už přestal bavit svět. Přestal jsem se starat o různé věci, o zdravotní pojištění, naskákalo mi penále. Takže tyhle různé resty si vyřídím. Po skončení fotbalové kariéry jsem pořád pracoval, na různých místech, dělal jsem i dvanáctky, ale už to se mnou vypadá na invalidní důchod. Mám žaludeční vředy, ze sportu zničenou páteř i klouby...

Už víte, kde budete bydlet?
Rád bych zůstal v Brně. Mám na to město vzpomínky, tady jsem byl mladej a slavnej, obě moje děcka se tady narodila. Jsem v kontaktu se starými kamarády, spoluhráči. Karlem Jarůšků, Pepkem Mazůrů. Chodí za mnou do vězení na návštěvy a slíbili, že pomůžou.

Jak vnímáte ty svoje roky slávy teď, s odstupem let?
Byla to krása. Taky vím, že jsem to moh' dotáhnout ještě dál. Moh' jsem dokázat víc, kdybych nekouřil a nevypil si. Ale byla to moje volba, jen sobě to můžu vyčítat.