V Brně si za to převzali cenu Česká hlavička, která se každoročně uděluje těm nejchytřejším mladým vědcům.
„Chtěli jsme vytvořit něco, aby nám mamky tolik nenadávaly, že jsme pořád připojení k zásuvce,“ popsal dvanáctiletý Filip Gardian, vedoucí pětičlenného týmu, který nápad vymyslel.
Školáci se museli zamyslet, jak zkombinovat dynamo a měnič napětí, který změní 6 voltů v dynamu na 5 voltů v powerbance. Energie nashromážděná v nabíječce nazvané Icharge za hodinu jízdy pak dobije telefon na celý den.
Do České hlavičky je přihlásila jejich učitelka. Na vynálezu pracovali asi tři měsíce. Děti si samy musely vypočítat náklady a udělat si průzkum trhu. Díky zapojení do projektu se podívaly například do centrály Facebooku v irském Dublinu.
„Jednou bych chtěl podnikat s elektronikou. Mám ještě spoustu nápadů, které bych chtěl zrealizovat, ale nemůžu je prozradit,“ dodal Gardian. Nabíječku mají vyrobenou zatím ve dvou prototypech, plánují ji však rozšířit.
Z výherců se stávají úspěšní vědci
Soutěž pro nadané studenty Česká hlavička se letos konala podesáté. Organizátoři mezi všechny oceněné studenty z celkem sedmi kategorií rozdělili 150 tisíc korun. Podporovat se je snaží v bádání i nadále.
Z mnohých se skutečně jednou stanou úspěšní vědci. „Pracují jako vedoucí týmů u špičkových automobilek, které vyvíjejí inteligentní auta, nebo se dostali do vědeckých center v Silicon Valley,“ pyšní se organizátor Václav Marek bývalými výherci.
Podle něj jsou všechny vítězné práce na úrovni minimálně diplomových prací.
Nebavily ji texty psané na stroji, pustila se do barokní němčiny
Mezi oceněnými byla i jedna studentka z jihomoravského kraje. Šestnáctiletá Štěpánka Grunová, která navštěvuje gymnázium v Moravském Krumlově, se pustila do čtení textů o nedalekých Hostěradicích dochovaných v barokní němčině.
„Hostěradicemi několikrát týdně projíždím. Dívala jsem se na renesanční domy, sochy a říkala jsem si, jak tam ten život asi mohl vypadat, když je to teď taková zapadlá vesnička,“ vysvětlila studentka pocházející z Petrovic.
„Prameny z 20. století psané na stroji mě moc nebaví. Barokní němčinu jsem se naučila číst metodou pokusu a omylu, hledala jsem ve slovníku Dobrovského, měla jsem dobrého konzultanta. Není to ale tak, že bych uměla dobře mluvit německy. Slovní zásoba se dost liší od té dnešní. Na normální konverzaci to není, maximálně s nějakým vrchnostenským úředníkem,“ popisuje Štěpánka Grunová.
