Obě dcery s námi jezdí na výlety s karavanem od nejútlejšího věku. Proč také ne, když v obytném autě máme veškerý komfort nutný k životu. Stačí tedy k cestování přistupovat rozumně, přizpůsobit program cesty dětem a zvolit vhodnou destinaci. Pak nejsou problémem ani dlouhé cesty po Evropě.
V naší obytné vestavbě jsou už děti jako doma, a i když máme vůz spíše menší, nechybí v něm topení, teplá sprcha, splachovací toaleta, kvalitní lůžka ani vybavená kuchyně s ledničkou a mrazákem. Není tak potřeba mít obavy ze zanedbávání hygieny ani stravovacích návyků. Jediným omezením je prostor, který se člověk musí naučit využívat účelně.
Naše poslední cesta nás zavedla do západní Evropy, kde trávíme s roční a čtyřletou dcerou již více než měsíc. A čím déle jsme na cestě, tím více si ji užíváme. Proti předchozím cestám ve třech je to s novým nejmenším členem posádky naprosto nesrovnatelné.
Pro příjemné chvíle na cestách je ale nutné často opustit dospělácký pohled na věc. Každá rodina má samozřejmě vlastní návyky, časem jsme ale došli k několika zásadám, které cestu zpříjemní a obvykle celé posádce i obohatí. A shodli jsme se na nich i s ostatními podobně zaměřenými cestovateli.
Základem je nespěchat
Pro klidnou dovolenou je klíčové, aby rodiče „byli v pohodě“, jakkoli to může znít jako klišé. A být v pohodě znamená nespěchat. Zapomeňte na přesný itinerář a našlapaný program. Vyhraďte si vždy časovou rezervu a smiřte se s tím, že na některá místa se holt podíváte jindy. Vždy se snažíme řídit mottem „I cesta může být cílem“.
Líbí se nám něco cestou? Zastavíme. Nechtějí už děti sedět v sedačkách? Dojedeme to zítra. Někdy stačí pauza na dětském hřišti, ohrada s ovcemi, květnatá louka… a nálada dětí je rázem jiná. Přestaňte se svazovat tím, že musíte někam dojet nebo něco stihnout. Je to velmi osvobozující.
Na druhou stranu se nám ale osvědčilo, když děti mají alespoň trošku režim, na jaký jsou zvyklé z domu, ať již se to týká jídla nebo poledního spánku.
Evropa je nicméně velká a kilometry se ošidit nedají. Na dlouhé přejezdy nám vždy funguje koupit dětem něco nového a neokoukaného. Často je to například knížka – klidně z výprodeje nebo antikvariátu, plyšák či nová hra… Pauzu na odpočívadlech zpestří pouštění draka nebo foukání bublifuku. Dovolte dětem, aby si samy sbalily na cestu své oblíbené věci (nejen hračky, ale i pyžamo a jiné oblíbené předměty – práce s nimi je pak jednodušší).
Ano, samozřejmě u nás letí i tablet a pohádky. Místo YouTube využíváme spíše předplacené streamovací služby, kde je kvalitnější obsah pro různé věkové kategorie. Máme v něm ale i nejrůznější naučné hry a také namluvené pohádkové knížky. Výborná je na to například česká aplikaci Booko, která stojí doslova pár korun.
Nelovte zářezy, odpočinek není ostuda
„Tak daleko vás tady vezeme, a vy si toho nevážíte!“ Kolikrát a v kolika různých jazycích jsem to na cestách už slyšel. A zpočátku i sám říkal. Jenže takhle to nefunguje. Děti se zabaví u moře úplně stejně upřímně jako doma. Jen je potřeba jim dát možnost zabavit se podle sebe.
Už ani nepočítám, na kolika horách jsem se musel v půlce vracet dolů, kolik zajímavostí jsem musel minout a kolik plánů vzdát. Dlouho jsem měl v hlavě zakořeněno, že na dovolené se sice odpočívá, ale „když už tu jedu“, je důležité hodně vidět a hodně toho stihnout.
Časem jsme ale zjistili, že když se zaměříme více na emoce než cíle (neplést odpočinek s válením na pláži!), poznáme navštívená místa mnohem lépe. Dostaneme se do situací, která se těžko fotí nebo popisují druhým, ale o to více zůstávají v nás. Nejhezčí zážitky si často odvážíme z míst, kam jsme zabloudili, neplánovaně se tam zdrželi, nebo zajeli na doporučení místních. Děti tenhle přirozený běh věcí milují.
Na delších cestách je určitě dobré zajistit si více možností, jak trávit čas. Téměř vždy s sebou vozíme kola nebo koloběžky, se kterými střídáme pěší výlety. Snažíme se zahrnout lanovky, plavání, střídat přírodu s městy, zoologickými zahradami a dalšími místy. Jednotvárnost je zabijákem cesty nejen pro děti.
I krátký výlet se počítá
Největší výhodou vlastního obytného auta nebo karavanu je to, že můžete na výlet vyrazit prakticky kdykoli. Zároveň můžete kdykoli zůstat tam, kde se vám líbí, nebo naopak odjet za lepším místem či počasím. Není to ale jen o dlouhých cestách. S dětmi často vyrážíme i na prodloužený nebo jen klasický víkend. Výborně se cestuje mimo hlavní sezonu – jaro a podzim mají v přírodě obrovské kouzlo a bonusem je, že většinu míst máte jen pro sebe.
O většině cest máme obvykle jen hrubou představu a rádi tvoříme denní plán až za pochodu. Často spíme tzv. „nadivoko“ – tedy mimo oficiální kempy, vždy ale v souladu se zákony a místními zvyklostmi.
Pro obsluhu auta využíváme oficiální servisní místa, kde se zbavíme odpadu, nabereme zásoby, a jedeme dále. Dává nám to možnost nocovat na místech, která lépe odpovídají našim potřebám i představám. Není to tak ale vždy, například právě ve Francii jsou oficiální místa skvěle vybavená, levná a umístěna v nádherných lokacích.
S dětmi místa vybíráme také s ohledem na to, aby ležela dále od rušných silnic, bylo u nich nějaké vyžití i aby byla dobrým výchozí místem pro další program. Na delších cestách se snažíme, aby děti měly sociální kontakt s jinými vrstevníky, třeba na dětském hřišti.
Obytné auto jako parťák
Karavaning je už delší dobu v módě. Píší se o něm hezké články, kde vám ale nikdo neřekne, že dovolená s karavanem je vlastně docela pracná.
Člověk se skoro každý den musí starat o to, aby mu pojízdná domácnost fungovala. Aby měl s sebou hodně čisté vody a málo té špinavé, nabité baterie, dostatek plynu a čistý záchod. Aby měl kde přenocovat, celá posádka spolu souzněla a zároveň aby si všichni přišli na své.
Rozhodně to není styl pro každého a znám mnoho rodin, které si jej vyzkoušely, a vrátily se k pohodlnému cestování v hotelech. A není to žádná ostuda. Pokud se ale karavaningu shoduje s vaší životní filozofií a dokážete si jej vychutnat, věřte, že cestování s dětmi mu dá úplně jiný rozměr.
