Do vzduchu letěly desítky nafukovacích balonků a s nimi i les rukou. Alexander Choupenitch, bez viditelných známek únavy z dlouhého letu a oslav olympijského bronzu, dav dirigoval.
„Pojďte ještě jednou: Kdo neskáče, není Čech!“ hecoval fanoušky, kteří ho vzdor blížící se bouřce přišli v Brně přivítat.
První tokijská medaile je tedy už v Česku. A kdo se na ni v Brně přišel podívat, ten si to patřičně užil.
Choupenitch cestou k pódiu prošel špalírem lidí, na jehož závěru stáli mladí šermíři s napřaženými flerety.
„Nečekal jsem, že tady vůbec někdo bude. Není neděle, aby měli lidi volno. Je to tady mega,“ vydechl o chvilku později, kdy už seděl za stolkem a podepisoval fotografie. „Pan Záruba mi říkal, že přímý přenos sledovalo 300 tisíc diváků. To je neskutečné,“ žasl brněnský fleretista nad pozorností, jaké se mu dostalo.
Do davu házel suvenýry, točil si videa s fanoušky a jako zlatý hřeb podvečera si s nimi prohlédl závěr svého zápasu o bronz. Při něm se vyvracel dozadu, když na obrazovce inkasoval zásah, a zvedal ruce, jakmile trefil. Po rozhodujícím zásahu se blaženě rozesmál.
„Viděl jsem to poprvé. Ještě mi to nikdo nepouštěl,“ přiznal.
Není divu, že na záznam pondělního životního výsledku neměl čas. Choupenitch poznává úděl olympijských medailistů a pozornost kolem nich.
V Brně nadchl svou spontánností. Zejména děti se při čekání na jeho podpis viditelně ostýchaly, tak je šermíř umně rozmlouval. „Děláte nějaký sport, hoši?“ ptal se dvou klučinů. Když mu odpověděli, že ano, a že se věnují všestrannosti v Sokole Brno I, šermíř sokolské organizace spokojeně konstatoval: „Tak to jsme týmovci.“
Fanynce, které se podepisoval na softballový míček, zase vyprávěl, jak softball jednou hrál. „Nekradou se v něm mety a nadhazuje se spodem,“ prokázal přehled.
Jednoho z fanoušků nechal svůj bronz, který nesundal z krku, i potěžkat. „Je těžký. Blbě se s ním tancuje,“ odzbrojil žadatele o autogram upřímností.
Brněnský rodák připustil, že o tom, jaké budou nejbližší dny, nemá moc představu. Oslavit bronz by s ním chtěl kde kdo, jeho tréninkový partner Marek Totušek si už na oficiální přivítání přinesl láhev šampaňského a trumpetku.
„Teď ze mě spadl obrovský tlak i všechna moje očekávání. Cítím se úplně prázdný, ale zároveň jsem plný emocí. Těžko říct, co bude další dny,“ pokrčil rameny Choupenitch.
A jak se ukázalo, oslava se bleskově rozjela ještě před tím, než se nad Olympijským festivalem začalo stmívat. Choupenitch se krátce po autogramiádě vrátil na pódium, pod nímž se již začalo tancovat, a rozjel improvizovanou diskotéku.
„Znáte písničku Champaigne Rain?“ zvolal do davu, a než se mohl dočkat odpovědi, vyprázdnil do něho láhev s bublinkami. „Tak to byla ona!“ pokračoval v zábavě.
Velmi ochotně se olympionik nechal vyhecovat ke zpěvu vlastní písničky Víme oba, po které následovaly halekačky od skupiny Queen a další songy.
A to oslava zřejmě teprve rozjížděla.
