Podle ředitelky i samotných postižených by ministerské opatření vedlo k zániku jejich ústavu, který je v Česku jediným svého druhu. "Transformace znamená úplné rozbití ústavu s tím, že pobytová péče bude zrušena a klienti půjdou do přirozeného prostředí," vykládá si politiku ministerstva ředitelka chrlického ústavu Danuše Křiváková.
Podle ní se v jejich konkrétním případě ona transformace mine účinkem. Za úkol má totiž přemístit co nejvíce klientů ústavní péče do "přirozeného prostředí".
Většina chrlických postižených však nejsou pouze nevidomí, ale mají více handicapů. Například mentální, zdravotní nebo jiná smyslová postižení, někteří jsou i hluchoslepí. Do ústavu se tedy dostali hlavně kvůli tomu, že se o sebe venku sami postarat nedovedli.
Transformace, tak jak ji chce provést ministerstvo, by podle ředitelky Křivákové znamenala postupný přesun postižených pryč z ústavu a jeho následný zánik.
Rušení? Ne, to je šíření poplašné zprávy
S tím však zásadně nesouhlasí ministerstvo práce a sociálních věcí. "Ne, jakékoli rušení chrlického ústavu musím rezolutně odmítnout," řekla mluvčí ministerstva Viktorie Plívová, která navíc označila ventilovanou obavu chrlických postižených a jejich ředitelky za šíření poplašné zprávy.
Ačkoli toto vyjádření Křiváková již několikrát slyšela, vůbec ji neuklidňuje. "Ministerstvo se k nám chová tak, že máme jednoznačný pocit, že nás chtějí rušit," kontruje ředitelka.
Jako příklad uvádí neustálý chaos v zařazování ústavu do různých koncepcí či rozdávání podrobných dotazníků, které od klientů zjišťovaly, kam by šli, až se ústav zruší.
"Vrcholem bylo, když pracovník ministerstva několikrát při přednášce uvedl transformaci heslem: Zámky patří turistům, smrt ústavům."
Její slova, že klientům se v ústavu líbí a nechtějí žít jinde, potvrzuje nejen desítka nevidomých, které v Chrlicích MF DNES oslovila, ale i fakt, že sami klienti sepsali petici, kterou se brání zmíněné transformaci.
Tuto petici již podepsalo přes čtyři tisíce lidí. "Nikoho z nás tady nijak nedrží, nejsme tu za mřížemi, ale žijeme v normálních pokojích a s nadsázkou můžu říct, že paní ředitelka je naše druhá máma. Každý se snaží být samostatný, co to jde," vysvětluje postoj chrlických postižených šestadvacetiletý Oldřich Ježek, který je sám nevidomý.
