Dýdžej a jazzový muzikant zkusil zkombinovat elektroniku právě s jazzem už před 17 lety. Chytrý nápad - píseň Cantaloop - dobyla hitparády na celém světě.
Po odchodu Mela Simpsona v roce 1995 jste zůstal jediným stálým členem US3, vedle vás se střídají další zpěváci a muzikanti. Kolik vás můžeme čekat na Creamfields?
Bude nás na pódiu osm, šest muzikantů a dva rapeři. Zahrajeme průřez všemi sedmi alby.
V dubnu jste vydali nové album Stop. Think. Run (Zastav. Přemýšlej. Běž). Jak jste s ním spokojený?
Je to nejspíš nejvíc hiphopová deska, co jsme vydali. Je i drsnější, ačkoli dost různorodá. Spokojený jsem moc, a reakce lidí byly zatím vážně dobré. Ostatně zrovna se na ni objevují výtečné recenze i v USA.
Češi reagují skvěle. Ale bylo by hezké, kdyby si občas nějakou naši desku koupili místo nelegálně stáhli.
Co znamená název novinky? Je to nějaká osobní zkušenost?
Ano, to je to, co jsem dělal loňský rok. Na nějaký čas jsem si dal padla a přehodnocoval, co v životě dělám. A už jsem zase tu a běžím! A myslím, že to musí někdy udělat každý, zastavit se a rozmyslet, za čím se žene, aby se mohl hnát dál.
Hrajete v Česku od roku 2005, jak jste spokojeni s českými fandy?
Reagují na nás na koncertech vždycky skvěle. Ale bylo by od nich hezké, kdyby si občas nějakou naši desku koupili místo nelegálně stáhli.
Váš debut Hand on the Torch z roku 1993 získal platinovou desku a píseň Cantaloop se stala hitem po celém světě, i u nás hrála z rádií i reklam. Není vám líto, že takový úspěch už se nepodařilo zopakovat?
Když jsme začínali, netušil jsem, že by nám to vydrželo tak dlouho. Jsem šťastný a vděčný, že pořád hrajeme. Mít tak úspěšný hit a debut bylo krásné, ale taky trochu šílené, byli jsme na turné po celém světě nonstop 18 měsíců. Vzhledem k tomu, jak je teď hudební byznys nastavený, je nepravděpodobné, že by se to zopakovalo, ale s tím jsem dávno smířený.
Světla reflektorů nehledám
Na každém albu máte úplně jiný tým spolupracovníků. Náhoda, nebo záměr? A myslíte, že vám ti lidé hodně ovlivňují celkové vyznění US3?
To byl plán od počátku, že se zpěváci budou s každou deskou měnit. US3 nejsou normální kapela, každou desku začínám stavět znova od úplných základů. Díky tomu mě to pořád baví a napíná a doufejme, že posluchače taky. A třeba poslední deska má díky hodně mladým raperům dost moderní vyznění.
V jednom rozhovoru jste řekl, že se snažíte svou fúzí tanečních beatů a jazzových samplů dostat jazz mezi mladé lidi. Daří se to?
Doufám. To se dá těžko stoprocentně říct, ale určitě to nějaký efekt má.
Jinde zase tvrdíte, že vám samotnému se jazz napoprvé vůbec nelíbil.
Jo, jenže když jsem jazz poprvé slyšel, tak mi bylo devět! Takže bych řekl, že od té doby jsem dospěl...
Na začátku kariéry jste jednu píseň nazval Kde budeme v 21. století. A kde jste?
Tak to byla spíš řečnická otázka... Ale myslím, že teď zažívám dobré období. Pracuju s dobrými lidmi ve tvořivém prostředí, nemůžu chtít víc.
Co byl vlastně první impulz k založení US3?
To bylo hodně věcí. Ale asi to, že jsem začínal pracovat jako DJ a chtěl jsem udělat nějakou hudbu, kterou bychom já i ostatní DJs mohli hrát. Což se doteď nezměnilo
Ačkoli vy jediný jste nyní "pan US3", moc se o vás samotném neví.
Což je trochu záměr. Prozradím, že mám rodinu, šestiletou dcerku, ale víc o sobě moc mluvit nechci. Nejsem ten typ člověka, který hledá světla reflektorů, spíš si užívám roli producenta v pozadí.
