Budoucnost zemědělství je v digitalizaci, internet se pomalu dostává i do stájí a sil. Jihomoravští zemědělci už využívají chytré senzory na hlídání úrody, jestli ji nekazí plísně či nežerou škůdci nebo zda nepotřebuje závlahu. Teď mohou sledovat na počítači i v mobilu celou produkci a energie. Ukázkovým příkladem je Agrodružstvo Miroslav na Znojemsku.
Na každý litr mléka či jeden kilogram váhy živého zvířete je tady nutná určitá dávka vody a elektřiny. Energie přitom zásadně ovlivňují výslednou cenu produktů a jen minimum farmářů s nimi dokáže nakládat efektivně.
„Donedávna pro nás bylo nemožné rozklíčovat do detailu zvyšující se náklady, které se odrážejí v ceně našich produktů,“ potvrzuje předseda agrodružstva Radek Janeček.
A tak celý areál farmy protkaly inteligentní senzory, které informují o nakládání s elektřinou nebo větrání a svícení. A data se sama vyhodnotí. „Sebrat velké množství dat je jednoduché. Pokud však nejsou vyhodnocena srozumitelně a interpretována tak, aby tomu farmář rozuměl, jsou mu k ničemu,“ podotýká Radim Klabal, IT specialista ze společnosti Soitron, která miroslavskému agrodružstvu takzvanou privátní IoT síť (Internet of Things – pozn. red.) vybudovala.
Janeček říká, že mu analýza spotřeby elektřiny otevřela oči. „Okamžitě jsme upravili svícení ve stájích, topení, větrání a ohřev teplé vody. Pak jsme se zaměřili na optimalizaci jednotlivých spotřeb ve středisku, aby se nepřekročila maximální spotřeba elektřiny,“ líčí.
Čidla hlásí i otevřené okno
Vojtěch Lukas z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie Mendelovy univerzity v Brně u těchto technologií vyzdvihuje hlavně mnohem přesnější informace pro rozhodování. „Ne že by jejich využívání bylo v současnosti pro zemědělce nezbytností, ale představuje významnou konkurenční výhodu. Vede k zefektivnění výroby z ekonomického hlediska,“ vysvětluje.
Z co nejpřesnějšího měření energií dokáže farmář získat konkrétní detailní náklady na daný provoz. A to s přesností třeba na litr mléka. „Zjistili jsme, že chlazení mléka je mnohem nákladnější, než jsme si původně mysleli,“ dodává agronom Janeček, jemuž se tak objasnila řada nákladů. Analýza dat pomohla odhalit i nákladovou anomálii, kterou způsobilo špatně zavřené okno.
Takto moderní zemědělství ale není samozřejmostí. Například půl hodiny vzdálené Zemědělské družstvo Šatov na Znojemsku používá při rostlinné výrobě zatím jen GPS navigační systémy pro řízený pohyb strojů po poli třeba při setí nebo hnojení.
Dostupné moderní technologie by chtělo využívat v maximální možné míře, problém je ale v jejich relativně vysoké ceně a především nedobrých ekonomických výsledcích zemědělské prvovýroby v této oblasti.
„Zkrátka do budoucna se bez nich neobejdeme. Chtěli bychom investovat do technologií, jako jsou přesné setí a hnojení, různé aplikační senzory a čidla, výnosové mapy, komplexní ovládání a nastavení strojů přes palubní počítač přímo z kabiny stroje nebo autonomních traktorů, ale nemáme na to peníze. A to z důvodu tří po sobě jdoucích suchých a velmi teplých let. Což ještě zvýrazňuje mimořádně přemnožený hraboš,“ poukazuje předseda představenstva a hlavní agronom družstva Michal Peterka.
Zájem o technologie roste, i když jsou drahé
Podle odborníka Lukase se náklady na senzorové vybavení liší podle použité technologie. Je na rozhodnutí zemědělce, zda využije služeb externího dodavatele za paušální poplatek nebo investuje do vlastního vybavení.
„Zejména ekonomické přínosy nemusí být zpočátku jednoznačné. Rozšíření v praxi také často brání složitost těchto systémů či někdy neochota uživatelů si ovládání těchto systémů řádně osvojit. Přesto zájem zemědělských podniků o tyto technologie neustále roste, a to nejen u těch největších společností. Souvisí s tím i pozitivní zkušenosti ze zahraničí,“ míní.
Moderní technologie přitom pomáhají nejen ze zmíněného ekonomického hlediska, ale umožňují i pružněji reagovat na stav půdy či dopady klimatických změn.
Typickým příkladem jsou senzory pro stanovení výživného stavu rostlin. Ty jsou umístěné na zemědělském stroji a při průjezdu po poli údaje vyhodnocují. Primárním cílem není uspořit hnojivo, ale optimalizovat jeho dávkování s ohledem na stav porostu a potenciál dosažení výnosu na daném místě.
To, jak jsou na tom rosliny co do výživy a kondice, se zemědělci snažili zjistit už dřív. „Metody diagnostiky porostů se v agronomii využívají již od sedmdesátých let formou laboratorních analýz z rostlinných vzorků. Jsou ale velmi nákladné, zdlouhavé a byly prováděny jen na vybraných místech obhospodařované půdy,“ uzavírá Lukas z Mendelu.
