Co Brno získalo za patnáct let

Za krátkým názvem výstavního projektu Za patnáct v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu se skrývá vskutku netradiční přehlídka uměleckých přírůstků do sbírek Moravské galerie v Brně.

Brněnská dominanta - katedrála na Petrově | foto: Vladislav Procházka

Číslovka neodkazuje pouze na počet roků mezi léty 1993 a 2007, během kterých došlo k akvizicím, z nichž ty nejvýznamnější jsou nyní vystaveny, nýbrž představuje také symbolické povzdechnutí ředitele galerie Marka Pokorného nad nebývale omezenými prostředky určenými k nákupu nových děl.

Knihy, šperky, obrazy
Přestože nebylo možné z kapacitních důvodů ukázat více než jednu desetinu všech přírůstků, expozice překvapuje jak množstvím, tak různorodostí exponátů.

Vedle sekce vzácných bibliofilií a knižních vazeb umístěné do velké knihovny zde nalezneme kupříkladu oddíl nábytku, kde zaujmou kusy z dílny architekta Dušana Jurkoviče či takzvaný bruselský styl vycházející z výstavy Expo 58.

. Za patnáct

Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, Brno, kurátorky Y. Ferencová, M. Tronnerová. Výstava potrvá do 25. května.

Ve skleněném bloku vitrín, jenž v průhledu vzbuzuje dojem nekonečnosti, je prezentováno užité umění. Hračky, textil, šperky, sklo i porcelán jsou zde vystaveny plošně, navíc bez podstavců a úchytek běžně používaných k aranžování expozic. Divák tak může nabýt dojmu, že se dívá přímo do jednoho z depozitářů galerie, kde se artefakty ukládají právě tímto způsobem.

Grafický design je na výstavě zastoupen především kolekcí plakátů, v níž obzvláště vynikají nově zakoupené práce Alfonse Muchy. Ve fotografické sekci dominuje vedle jmen jako Alexandr Hackenschmied nebo Jindřich Štreit pozůstalost méně známého fotografa Jana Svobody. Kresbě pak vévodí tři menší práce Otty Gutfreunda.

Mezi novými přírůstky však nalezneme i staré umění, například kresby manýristického mistra Hanse von Aachena či barokní krucifix od neznámého řezbáře z Dolních Kounic.

Samostatná místnost je věnována české malbě 20. století. Obrazy Josefa Istlera, Bohdana Laciny, Václava Zykmunda, Zorky Ságlové, Petra Nikla, Josefa Bolfa a mnohých dalších jsou podle velikosti nainstalovány na vzestupně velkých černých panelech.

Díla návštěvník pozoruje jen z dálky, z vyvýšené tribuny, nemůže si je tedy detailně prohlédnout a z některých vidí pouze jejich část. Expozice tak částečně opět odkazuje jak na způsob uskladnění exponátů v depozitářích, tak na takzvané Atlasy Mnémosyné historika umění Abyho Warburga, které díky spojení zdánlivě nesourodého vždy vybízely k novým a nečekaným interpretacím.

Přehlídka nejnovějších akvizic Moravské galerie v Brně si proto zaslouží oprávněnou pozornost i díky originálnímu architektonickému pojetí, pocházejícímu od konceptuálního umělce Zbyňka Baladrána.