Dnem vzniku samostatné školy, která si po desetiletí udržela stejný název, je 1. červen 1968. Jedním z prvních zaměstnanců se stala pozdější manželka zakladatele Vlasta Buryanová. "Tehdy jsem tančila v klubu Brdětan, což byla zkratka ze slov brněnská děcka tancují. Starlet, který zrovna vytvořil samostatné oddělení v Parku kultury a oddechu, potřeboval administrativní pracovnici. A já jsem se k tomu nějak nachomýtla," vypráví žena, která letos oslaví šedesátku. A ve Starletu vyučuje osmnáct kurzů týdně.
Kde jste se učila tančit?
V tanečních, u nějakého Buryana. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu Buryanová. Můj muž měl tehdy před svou první svatbou. Od roku 1964 jsem pokračovala v jeho klubu Brdětan. Když pak vznikl Starlet a začala jsem v něm pracovat, postupně jsem přes jednorázové výpomoci začala vést vlastní kurzy.
Tančili jste s manželem na soutěžích?
My dva jsme nikdy nebyli taneční pár. Můj manžel nikdy soutěžně netančil, a co víc, dokonce nechodil ani do tanečních.
A jak přišel k vedení tanečních?
Jako slepý k houslím. Byl tehdy členem jakéhosi poradního sboru pro lidový tanec a tento sbor dostal za úkol zajistit nové kandidáty učitelů tance a poslat je na školení. A protože se do toho nikomu nechtělo, můj muž se přihlásil sám spolu s kamarádem.
Starlet ale nepořádá pouze taneční...
Taneční jsou těžištěm naší činnosti. Ale kromě tradičních tanečních pro středoškoláky je v poslední době velký zájem o taneční pro dospělé. Kromě toho jsme vždycky dělali mnoho dalších kurzů.
Jak se jejich nabídka měnila?
Záleželo to vždycky na zájmu lidí. Když sem třeba přišel film Hříšný tanec, všichni se chtěli učit mambo. Tak jsme učili mambo. Pak přišla lambada a my ji vyučovali od rána do večera ve třech sálech současně. Některé kurzy byly první svého druhu u nás. Například break dance. Ten jsme učili, když se to tak úplně nesmělo.
To bylo kdy?
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Na brněnských diskotékách vystupovala parta Řeků a Romů. Byli úžasní. A jeden náš učitel, který dělal zároveň diskžokeje, si jich všiml a přivedl je k nám.
"Jen přes taneční muselo Starletem projít sto tisíc lidí."
Proč se break dance nesměl učit?
. Vlasta Buryanová
Protože to bylo cosi západního. Ale nějak to prošlo, jeli jsme dokonce učit i balet Československé televize nějaké základy. Problém byl hlavně s hudbou. Nejenže ji nebylo kde brát, ale bylo naprosto nepřípustné, aby se v písni objevila anglická slova. I v rokenrolových skladbách stačilo jedno "hello" a muselo to pryč. Ale nějak se to vždycky udělalo.
A jak prošel za takových podmínek anglický název klubu?
Tak to dodneška nevíme. Asi jsme nějak unikli pozornosti. Také jsme dlouho sídlili na Staré radnici, tak si možná mysleli, že je to odvozené od toho. Zajímavé ale je, že klub Brdětan musel rok po odštěpení školy změnit svůj název, protože byl málo český. Tak se místo zkratky českých slov začal jmenovat podle školy - anglicky Starlet, tedy hvězdička. A to kupodivu nevadilo.
Kolik jste vůbec "odchovali" tanečníků?
Mnohokrát jsem nad tím přemýšlela. Jen přes taneční muselo projít určitě 100 tisíc lidí. V sedmdesátých a osmdesátých letech, když jsme byli největší taneční školou ve střední Evropě, k nám do tanečních chodilo 10 tisíc lidí za rok. A nedávno jsme počítali i soutěžní taneční páry. Omezili jsme to pouze na nejvyšší mezinárodní třídu a došli jsme k počtu 35 párů. A ještě jsme vzpomínali na ty, kdo se u nás seznámili a později vzali. Takových párů bylo nejméně 86.
Byl nějaký zlomový okamžik v dějinách Starletu?
Asi jediný výraznější přišel po listopadu 1989. Z toho kolosu, kterým tehdy Starlet byl, se odštěpily některé páry a založily si vlastní taneční školy. Většina současných škol vzešla od nás. Vlastně jsme si vychovali konkurenci.
