V komedii Mendel aneb Vzpoura hrášků hrajete historika Janka, který se v podstatě převtělí do samotného vědce. Připravoval jste se nějak na ztvárnění jednoho z největších géniů?
O postavě jsem se dozvěděl asi nejvíc od samotných tvůrců Stano Slováka, Petra Štěpána a Jana Šotkovského, kteří hru společně napsali. Že bych sám nějak hloubal, to se říct nedá. V současné chvíli o něm vím již vcelku dost faktických informací. Myslím, že na maturitní otázku by to stačilo.
O co vás tedy hra obohatila?
Předtím to pro mě bylo jen jméno spojené s náměstím a povrchně jsem věděl, že se zasloužil o vznik vědeckého oboru, zabýval se genetikou a dědičnými informacemi. Nějak extrémně mě to nezajímalo, věda je pro mě hodně vzdáleným oborem. Teď máme necelý týden před premiérou, naše práce již nabývá určitého tvaru a ve mně začíná dozrávat Johann Gregor Mendel. Diváci se o něm ve hře dozvědí spoustu faktických informací, víc ale v tuto chvíli asi říct nechci.
Čtyřkou na ČeskouPravidelný seriál jihomoravské přílohy MF DNES. Zpovídaná osobnost se s redaktorem sveze tramvají číslo 4 mezi zastávkami Hlavní nádraží a Česká. Cesta touto trasou přes náměstí Svobody trvá zhruba šest minut. Pouze tolik času je tedy na rozhovor. Tentokrát se redaktorka Dominika Hromková ptala herce Městského divadla Brno Lukáše Janoty. |
Jako malého jsme vás mohli vidět v dětských filmech Potkal jsem ho v zoo nebo Artuš, Merlin a Prchlíci. Nelákalo by vás vrátit se zase k filmu?
To je otázka, na kterou se ptají snad každého divadelního herce. A asi je to přirozené. Jenže ve finále je to jen o příležitostech, a těch moc tady v Brně není. Televizní produkce tu nefunguje tak jako kdysi, a pokud herec chce, musí jít příležitostem naproti do Prahy a musí objíždět spoustu castingů. Ale teď jsem vytížený tady v Brně, Brno mám rád a nikam se netlačím.
A jak jste se dostal jako malý k hraní ve filmu?
Do naší školy ve Zlíně přišly tehdy paní, co dělaly casting. Zeptaly se, kdo rozbil okno v hale, a já asi neměl nic lepšího na práci než se přihlásit. A pak už jsem šel z jednoho kola konkurzu do druhého a nakonec z toho byly dvoje prázdniny plné zážitků.
Máte tady v Brně nějaká oblíbená místa?
Brno je zlatá loď. Nevím, jestli to říkám jenom já, nebo jsem to někde slyšel, ale je to tak. Hraji ještě na saxofon a mám další jiné aktivity, kvůli kterým jezdím po celé republice, a vím, že jinde bych rozhodně bydlet nechtěl. A mé oblíbené podniky? Tak například Středověká krčma na náměstí Svobody nebo bistro Savec v Gorkého ulici.
Do divadla, ať už do Městského či jinam v Brně, ve volném čase nechodíte?
Snažím se. Jsem rád, když stihnu u nás v divadle všechna představení, ve kterých nehraju. A i to se mi nepodaří úplně vždycky. Ale občas, když je volno, rád se podívám na divadlo i jinde. Třeba naposledy mě zaujala v HaDivadle hra Vyhnání Gerty Schnirch.
Na kterou svou roli vzpomínáte nejraději?
Na roli studenta, protože studentská léta byla nejlepším obdobím. A teď mě čeká ještě role otce. Předpokládám, že ta tu roli studenta trumfne.
