„Výhodou je, že zaplatíme poloviční nájem, takže to pro nás je výrazně únosnější. Navíc jsme se přestěhovali do prostor bývalého kláštera s krásnými klenbami,“ popisuje třiaosmdesátiletý Labský.
Je to pro něj přelomová změna. Na stejné místo chodil vytvářet sladké pochoutky už dlouhá léta. Do cukrárny na náměstí Svobody nastupoval v roce 1969 a po revoluci ji začal sám provozovat.
Za své zákusky přitom v minulých letech hned šestkrát dostal ocenění Zlatá chuť jižní Moravy. Pro dvě své cukrovinky vydobyl ještě další prestiž - patří mezi nejlepší Regionální potraviny Česka.
Stěhováním pánovi, který už by si dlouho mohl užívat důchodu, končí více než dvouletá bitva o záchranu podniku. Historického domu na náměstí Svobody se totiž chtěl zbavit státní podnik v likvidaci. Zatímco byty nad cukrárnou si jejich nájemníci mohli odkoupit za odhadní cenu, nebytové prostory šly už předloni v září do dražby (psali jsme o tom zde).
Z původní vyvolávací ceny 13 milionů korun bylo 41 milionů, za které je vydražila soukromá firma. Labský na svou cukrárnu tolik peněz neměl. Navíc na nájmu dlužil na 900 tisíc korun, které se nastřádaly za roky obtížného hospodaření. Dluhy se mu nakonec podařilo zaplatit, když mimo jiné prodal svou chatu (více čtěte zde).
Nikdy nebudeme dělat blafy, slibuje cukrář
Od té doby se snažil svými zákusky vydělat na nájem, který platil soukromníkovi. Teď už se ale těší na další zákazníky v Minoritské ulici. „Trvalo to tři dny a tři noci, ale už jsme přestěhovaní. Já jsem starý dědek, ale nemohl jsem říct: ‚Já jdu domů, vy tady pracujte‘,“ směje se Labský.
Ten teď pátrá ještě po prostorách, kam by mohl z náměstí Svobody přestěhovat svou výrobnu. „Najít takový prostor v Brně za peníze, které jsou pro mě únosné, není zrovna jednoduché, ale to už nějak půjde. Vždycky se časem něco najde,“ je přesvědčený podnikatel.
A je rozhodnutý pořád zákusky vytvářet jen z těch nejlepších surovin.
„Cukrárnu zakládal Karel Gassenheimer. Jako cukrář jsem spolupracoval i se všemi dalšími vedoucími, co přišli po něm. Jedno měli společné. Nedělali blafy. Ani my nezačneme. I když jsou dobré suroviny stále dražší a my zdražit nemůžeme, abychom nepřišli o zákazníky. Já už na tom nezbohatnu, ale mám důchod, ze kterého vyjdu,“ popsal Labský.
