„Stanovili jsme rekord pěti kaskadérů, kteří krátce po sobě skočili ze čtvrtého patra, což je výška zhruba 20 metrů. Druhý rekord je v hoření těla jen s ochranou gelu. Dosud bylo nutné několik různých druhů ochranných nehořlavých textilií společně s jinými gely,“ popsal oba úspěchy Kosorinský, který zároveň na sobě předvedl druhý jmenovaný rekord.
Kaskadérské činnosti se věnuje už dlouho. Pomalu začínal už v dětství, kdy se ve volném čase věnoval své velké zálibě – bojovým uměním. „Shodou okolností náš učitel dělal i živé akční kaskadérské show. Jednoho dne mi pak řekl: ‚Seš šikovnej, nechceš se k nám přidat?‘ Tak jsem to vzal,“ vzpomíná na okamžik v roce 1997.
Po střední škole ho více než bojové sporty táhlo herectví. Na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) se ovšem nedostal, vždycky skončil první nebo druhý pod čarou. „Studoval jsem tak na fakultě sportovních studií speciální edukaci bezpečnostních složek. Pedagogickou praxi ve třetím ročníku se mi však podařilo získat právě na JAMU,“ líčí brněnský rodák.
Dostal se, kam původně chtěl. Ze dvou týdnů praxe byly nakonec skoro tři roky spolupráce. Během nich chodil i na další přednášky na JAMU, které ho zajímaly a pomohly mu pak dál.
Riziko zranění je nižší než u sportovce
„Díky kombinaci herectví a bojových sportů se mi podařilo vytvořit zcela nový systém pro ztvárnění akčních scén, kdy je to naprosto bezpečné a zároveň autentické,“ řekl a vysvětlil na příkladu scény ve filmu, kde padá důchodce.
„Dřív byla praxe, že to vypadalo pomalu jako judistický pád, nikoli pád důchodce,“ vysvětlil Kosorinský, který se deset let aktivně věnoval kung-fu.
Herectví je s kaskadérstvím podle něj velmi propojené. „Není možné, aby kaskadér jen nějak spadl. Musí umět navázat na herecký výkon,“ doplnil.
Po vysoké škole zkoušel zpočátku pokračovat v živých kaskadérských show po vzoru svého učitele bojových umění z dětství. Po pár letech však zjistil, že se s touto neobvyklou zábavou v Česku moc neuchytí, a tak se loni rozhodl, že si založí kaskadérskou skupinu Czech Stunts.
V Brně pak získal prostory, kde můžou trénovat. Společně s Dány z kaskadérské školy European Stunt School v Kodani zde také provádí workshopy a učí se nové věci, jako jsou pády z velkých výšek nebo hoření těla, na což se brněnští kaskadéři zaměřují.
Že by ale jejich práce byla nebezpečnější než jiná, si nepřipouští, právě naopak. „Riziko zranění je několikanásobně nižší než například u sportovce, protože kaskadér je připraven na pád nebo cokoliv jiného. Zná techniku, ví, co dělat,“ vysvětluje Kosorinský.
Občas musí filmařům domluvit
Sami kaskadéři také vědí, co si mohou dovolit, a filmařům se snaží vysvětlit, že určité věci nejdou tak jednoduše, jak si představují. Teď v dubnu například podle Kosorinského spolupracovali s francouzským režisérem na natáčení útěku přes železnou oponu v Čížově na jihu Moravy, kde jsou zachované její poslední části.
„Režisér říkal, že by měl představu, že na plot vylezu, přehoupnu se přes něj a bude,“ uvedl Kosorinský. Ten se mu ale snažil vysvětlit, že plot vznikal v minulosti proto, aby se přes něj nikdo nijak nezhoupl.
„Ty jsi ale kaskadér, on na to. Odpověděl jsem, že samozřejmě ano, ale že buď se útěk natočí na tři záběry, protože se nechci zranit při přelézání, nebo pokud chce jeden záběr, tak se udělá falešný plot s gumovými dráty, ale bude to stát tolik a tolik tisíc,“ popsal. U produkce tak zvítězila levnější varianta v podobě tří záběrů.
Co to je za film, však neprozradil. Ani svým přátelům nesděluje dopředu, kde si v jakém filmu a v jaké scéně zahrál. Nakonec tam po jeho zkušenostech vůbec scéna nemusí být. Nejdřív se tak chce na film podívat sám, a když se tam uvidí, dá vědět kamarádům.
„Teď nejznámější je asi Hlas pro římského krále, kde jsme se podíleli na natáčení pokusu o atentát na Karla IV. v Pavii. Mám tam ale samozřejmě černou paruku, velký knír, takže na to vždy musím upozornit,“ dodal pětatřicetiletý kaskadér.
