Původní trasa dálnice D1 z Prahy na Brno měla na mnoha místech vést jinudy, než vede dnes. Ilustrační foto.

Původní trasa dálnice D1 z Prahy na Brno měla na mnoha místech vést jinudy, než vede dnes. Ilustrační foto. | foto: Jiří Meixner, iDNES.cz

Dálnici na Brno z roku 1939 „zakonzervovali“ navždy

  • 8
Lze opustit rozestavěnou dálnici nebo železniční trať? To je otázka, na kterou se těžko hledá odpověď – nikdo pořádně neví, co znamená zakonzervovat nedokončenou velkou stavbu a bez přílišných nákladů ji udržovat při "životě", aby mohly být práce kdykoli opět zahájeny.

Jediné nedobrovolné zakonzervování se u nás konalo ve čtyřicátých letech. Tehdy ustaly práce na rozestavěné dálnici mezi Prahou a Brnem na dlouhých dvacet let.

Promrhány tím byly miliardy korun, protože při obnově prací musela být řada již postavených mostů zbořena a některé dosud chátrají v lesích.

Výstavbu dálnice, která byla zahájena na jaře roku 1939, zastavila válka, a když byla stavba po osvobození zase obnovena, definitivně ji zastavila komunistická vláda v roce 1950.

Sedmdesát kilometrů dlouhé staveniště bylo vyklizeno a ponecháno osudu. V lesích zůstalo stát 55 dokončených mostů a desítky nadjezdů, náspů a zářezů, které začaly zarůstat.

Torza mostů se dosud tyčí nad hladinou

V roce 1963 vláda rozhodla o obnovení dálniční výstavby, jenže nebylo možné dostavit to, co bylo po válce opuštěno. Léta bez péče se na mostech projevila, navíc se změnily i stavební normy.

To, co se nehodilo, bylo prostě vyhozeno do povětří anebo opět ponecháno osudu. Tentokrát ovšem navždy. Například dálniční mosty u Borovska nedaleko Bernartic. Těm se trasa dálnice obloukem vyhnula, protože zdejší údolí zatopila voda po výstavbě přehrady Švihov. Dosud se zde torza mostů tyčí nad hladinou nádrže.