Můžete popsat, jakým způsobem vnímala homosexuální komunita Dělnickou stranu?
Je to malá strana, ale je třeba brát zřetel na to, že se snažila naplňovat neonacistickou ideologii. Mluvili jsme o ní, třeba když se účastnili pochodu Gay Pride v Brně. Používají antisemitskou a rasistickou rétoriku, je to součástí jejich propagandy, a lidé z gay a lesbické komunity to velmi dobře vědí.
Báli se homosexuálové členů strany?
V podstatě ji brali v potaz jen tehdy, když nějakým způsobem vstoupila do života komunity. Například při zmíněném narušení průvodu v Brně a Táboře.
Vy sám jste rád, že Nejvyšší správní soud stranu rozpustil?
Jsem rád, že Dělnická strana nemůže v parlamentu nebo jinde vyvíjet svou činnost. Je to jasný a velmi důležitý signál pro ostatní extremistická a antidemokratická hnutí. Boj ale ještě není zdaleka vyhraný. Problém s extremismem se zákazem nevyřešil. Je potřeba, aby například stát a školy nadále vystupovaly proti totalitním ideologiím.
Nicméně Tomáš Vandas si třeba hned zítra může založit stejnou stranu, jen s jiným názvem. Má to tedy nějaký praktický význam?
Význam je zásadní právě v symbolické rovině. Kdyby strana nebyla rozpuštěna, získala by legitimitu. Navíc úspěch ve volbách přináší nemalé státní peníze, i když strana získá méně než pět procent hlasů.
Myslíte si, že lidé, kteří mluví druhým do jejich soukromí a vztahů, se snaží jen upoutat voliče, nebo je za tím i něco jiného?
Je to určitě populismus. Dělnická strana potřebovala získat politickou moc na boj proti demokracii. Snahou neonacistických extremistických hnutí je ničit demokratické prostředí jeho vlastními prostředky.
Kde se podle vás bere živná půda pro podobná uskupení?
Popularitu sbírají v regionech s takzvaně sociálně vyloučenými komunitami. Zneužívají problémy s nimi spojené. Podle mě ale Dělnická strana nemá šanci získat v naší společnosti velkou popularitu.
Na mě vaše slova dělají dojem, že česká společnost je velmi tolerantní.
Rozhodně není vyhroceně homofobní. Většina lidí s extremisty nesouhlasí. Tolerance je to ale podmíněná. Postoj české společnosti je takový, že když něco nemáme na očích, tak nám to nevadí.
Když se na problém podíváme očima odpůrců zákazu strany - dvacet let po revoluci byla rozpuštěna politická strana. Není to ohrožení pro svobodu slova a projevu?
Jistě je to v jistém ohledu nebezpečné. Podstatné je, aby svoboda slova a shromažďování zůstala zachována. Pokud je ale někdo zjevně napojený na skupiny hlásící se k nenávisti vůči minoritám a rase, což odporuje našim zákonům, je třeba mu v tom zabránit.
