S megafonem v ruce však rozeřvával teprve poslední tři roky. Předtím musely všechno utáhnout jen jeho hlasivky. "Na hlasivky je to docela záhul. Kolikrát jsem po zápase nemohl několik dní mluvit," popisuje Vrána. Po zápase se léčil čajem nebo slivovicí.
Když dostal do ruky megafon, řval do něj stejně. "Už jsem si na to zvykl. Ale na hlasivky to přece jen trochu pomůže," pokrčí rameny. Díky megafonu si také každý zápas zaposiloval. "Stál jsem jen v tričku s krátkým rukávem a často jsem ho úplně propotil. Vždyť megafon i s baterkami váží skoro tři kila," podotýká.
Zařval si i na mistrovství světa, známí jej poznali po hlase
Chorály si dopředu nepřipravoval. Byl spontánní a snažil se přizpůsobit dění na ledě. "Nechtěl jsem řvát nějakou hloupost, která by nezapadla," vysvětluje Vrána.
Slogany, kterými hecoval fanoušky v kotli, sám nevymýšlel. "Většinou jsme se inspirovali ze zahraničí a pak si chorály upravili," říká. Některé za ty roky zlidověly, jiné jsou úplně nové. "Třeba letos jsme v přípravných zápasech řvali chorál ze švýcarského Lausaunne. Spojili jsme ho s brněnským hantecem a doplňují ho ještě bubeníci. Je to: My jsme borci ze štatlu...," notuje Vrána.
Má i jeden chorál, který si fanoušci spojují hlavně s ním. "V jádru kotle křičí jen se mnou na melodii Olé olé olé olé," zazpívá rozeřvávač. Chorál "Vzhůru Brno" se zase přisuzuje jinému komeťákovi. Zařve ho asi třikrát za zápas a bez megafonu. "A celá hala mu odpovídá," říká s úsměvem Vrána.
Do megafonu si Vrána zařval i namistrovství světa v hokeji v Německu. "Organizátoři nás nechtěli pustit přímo do kotle. Stáli jsme trochu mimo, ale stejně jsme rozeřvali celou halu. Lidi se pak začali přesouvat za náma," vzpomíná. Jeho chorály byly tak hlasité, že ho v televizi po hlase poznali i známí. "Po zápase nás pochválil i Hubáček," zakření se Vrána.
Zažil pád Komety do druhé ligy, teď končí kvůli práci
Za deset let, co fandy rozeřvává, moc zápasů nevynechal. "Domácí jsem většinou stíhal, na venkovní jsem se snažil jezdit," říká.
Kometa u něj byla dlouho na prvním místě, kvůli zápasům si dokonce bral dovolenou. Před dvěma lety však začal pracovat v bance a času měl stále méně. "Rozmýšlel jsem se dlouho, ale nakonec jsem se rozhodl skončit," poznamená. Na hokej však bude chodit dál. Jako věrný fanoušek už zažil i pád Komety do druhé ligy, letos doufá nejméně v play-off.
Když se Vrána rozhodl, že po deseti letech už na Kometě rozeřvávat nebude, předal megafon dvaadvacetiletému Richardu Mášovi. Ačkoli je Máša v civilu trochu zakřiknutý, i on umí fanoušky pěkně rozhýbat. A přinesl i novinku. "Už nestojíme v centru kotle, ale pod ním, takže na mě všichni vidí," říká Máša.
