"Jsme na úplném začátku. Do konce roku by mohl být ústav plný. Kapacita 48 míst by měla stačit," odhaduje Petr Stožický, šéf Detenčního ústavu a primář psychiatrického oddělení nemocnice ve Vazební věznici Brno, v jejímž areálu nové zařízení je.
Co pro vás znamená, že konečně máte prvního chovance?
Zahájíme provoz. Ústav se připravoval takovou dobu, dlouho dopředu se řešila třeba stavebně technická realizace, dlouho se plánovaly programy, co vše se bude s lidmi zde umístěnými provádět. Teď to konečně začalo, i když ještě máme velmi mnoho věcí před sebou a definitivní režim se rozběhne postupně. Teď běží jakýsi zkušební provoz, je to úplně nová věc, která u nás nikdy nebyla a nemá obdobu.
Jak to vlastně funguje, kolem prvního chovance běhá deset lékařů?
Přesně tak to není. Budou mu samozřejmě poskytnuty všechny služby, ale jak jsem řekl, provoz ústavu bude nabíhat postupně. Počítáme s dalším nabíráním zaměstnanců, máme 39 tabulkových míst odborného a speciálně proškoleného strážního personálu. Ale ne všichni nastoupí hned. Já například pořád pracuji i jako primář psychiatrického oddělení ve vazební věznici, detenci mám k tomu. Stejně tak není sólo nabraný psycholog jako nový člověk jen kvůli prvnímu chovanci, má své úkoly i v rámci věznice. Postupně, až bude třeba, se přiberou další.
Petr StožickýJe mu 36 let. |
Je to výhoda, že se začíná pozvolna a vše se dá postupně uvést v chod. My ale nemáme na práci jen toho jednoho. Až bude chovanců víc, opustíme stávající povinnosti a budeme se věnovat jen detenci. Bylo by nehospodárné, kdyby to bylo jinak. Je ale pravda, že už nyní pracují odborníci všech kategorií - psychiatr, zdravotní sestra, strážní personál, pedagog volného času, speciální pedagog, sociální pracovnice. Všichni jsou k dispozici.
Co vlastně prvního chovance čeká?
Ihned první den byl ubytován a podrobil se vstupnímu lékařskému vyšetření a posouzení zdravotního stavu. Je na nástupním oddělení, kde jej v průběhu několika týdnů posoudí jednotliví odborníci - psycholog, psychiatr, sociální pracovník. Posoudí stav, na čem by se dalo pracovat a čeho dosáhnout, do tří měsíců vypracují komplexní zprávu a vytyčí cíle a prostředky léčby, i to, jak snížit jeho nebezpečnost.
Je to víc pacient, nebo vězeň?
Detence je určena pro nebezpečné pachatele zvlášť závažné trestné činnosti, kteří se jí dopouštějí pod vlivem poruchy a ochranné léčení u nich nemá smysl nebo neumí zabezpečit ochranu společnosti. Ze zákona je to chovanec, ani vězeň, ani pacient. Má u nás zajištěné zdravotnické služby podobně jako v psychiatrické léčebně, budova i zařízení jsou ale vězeňské, jsou zde dozorci, cely i střežení jako ve věznici.
A poznají to i chovanci na režimu? Fasují třeba vězeňský mundúr?
Vězeňský mundúr nemají, mohou chodit v civilu, když jim ho někdo bude prát, nebo mít i ústavní oblečení z naší nemocnice, tedy pyžamo. Siréna a budíček u nás nejsou, s jedním chovancem nemá smysl mít pevně daný režim.
Ten ale chystáme, postupně by se měly začít rozbíhat komunitní sezení, odborné pohovory, pracovní terapie a dílny, u deviantů psychoterapeutické skupiny a podle potřeby i psychiatrická péče. Proti odsouzeným bude režim mírnější, upravené jsou návštěvy, korespondence, balíčky i vycházky. Ty nesmí být mimo areál věznice.
Proč?
Detence je určena pro ty nejnebezpečnější pacienty, kteří navíc třeba bojkotují léčbu, a je třeba, aby změnili postoj, aby spolupracovali, pak mohou postoupit do normální léčebny, kde je režim volnější.
Kdy přibudou další chovanci?
To bude záležet hlavně na soudech, vím už asi o čtyřech případech, kdy ve znaleckých posudcích detenci doporučují. Více zaplňovat bychom se mohli v druhé polovině roku. Kapacita by ale letos stačit měla.
