ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: AP

Jižní Morava je druhá v počtu dětí bez domova, dvojnásobně trumfne i Prahu

  • 0
Děti, které nemají stabilní střechu nad hlavou, jsou nejvíce ohrožené bezdomovectvím také v dospělosti. Jižní Morava se v jejich počtu nachází na špici, dvojnásobně „trumfne“ dokonce i Prahu.

Na ulici, v azylovém domě či v sociálních noclehárnách žije v Jihomoravském kraji 2 135 lidí. Z toho téměř patnáct procent tvoří děti a mladiství do osmnácti let.

V Česku je to po Moravskoslezském kraji nejvyšší číslo, které bezmála dvojnásobně přesahuje i Prahu se silnou bezdomoveckou komunitou. 

Vyplývá to ze sčítání bezdomovců, které na jaře provedl Výzkumný ústav práce a sociálních věcí a výsledky nyní zveřejnil. Jde o nejkomplexnější plošné sčítání osob bez domova v Česku, které dává velmi přesný obraz o bytové nouzi.

Proč jižní Morava tak vyčnívá? Velikost kraje v tom nehraje velkou roli, zato velikost Brna ano.

„V bezdomovectví na regionální úrovni existují velké rozdíly, které nejsou způsobeny jen rozdílnými počty obyvatel v krajích, jak by se mohlo zdát. Lidé bez domova jsou přitahováni hlavně většími městy s populací nad dvacet tisíc obyvatel. Zjednodušeně lze říct, že čím větší obec je, tím větší má předpoklady, že se v ní budou osoby bez domova koncentrovat,“ uvádí studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Neoficiálně i vyšší cifry

Za tím, proč Brno vyčnívá i nad Prahou, je mix mnoha důvodů. Od počtu dětí v rodinách až po rozdíly v tom, jak obě města řeší bytovou politiku. V Jihomoravském kraji na každých tisíc lidí připadají zhruba dva bezdomovci.

To, že je mezi nimi tak vysoký počet dětí, může mít podle Davida Jersáka, oblastního ředitele Armády spásy, která bezdomovcům v Brně pomáhá, řadu důvodů.

„Jižní Morava, hlavně Brno, je pro rodiny s dětmi bez domova spádovou oblastí. V okolních regionech je sociálních služeb, kterých by mohli využít, méně. Není tam taková občanská vybavenost ani tak dobře dostupná práce. Proto je Jihomoravský kraj více zatížený lidmi z dalších regionů, kteří se sem přesouvají a pak spadnou do zdejších statistik,“ domnívá se.

I když čísla se mohou na první pohled jevit jako relativně nízká, je potřeba vzít v úvahu, že průzkumníci nesčítali třeba osoby v krátkodobých komerčních ubytovnách – takových jsou další desítky tisíc. Třeba jen na brněnském magistrátu má trvalý pobyt hlášeno 15 800 lidí. Kolik z nich je dětí, však podle mluvčího magistrátu Filipa Poňuchálka úřad neeviduje.

Proto je přímé sčítání bezdomovců tak důležité právě v tom, že eviduje všechny kategorie. Na jižní Moravě je podle něj 243 dětí v azylových domech, dalších 75 pak v ubytovnách s kratším pobytem.

„Děti představují zhruba jednu třetinu obyvatel azylových domů, společně s mladistvými ve věku patnáct až sedmnáct let dokonce více než třetinu,“ uvádí průzkumníci.

O vlastní bydlení přišli z různých důvodů. „Často jsou to děti z vícečetných rodin, na jejichž majetek padne exekuce. Nutně to neznamená, že by se rodiče o své děti špatně starali, spíše neuměli odhadnout ekonomickou situaci do budoucna,“ vysvětluje Jersák.

„Špatná politika Brna“

Přitom podle expertů jsou děti, jež nemají stabilní střechu nad hlavou, spolu s mladými lidmi z dětských domovů velmi ohrožená skupina. Pravděpodobnost, že bez domova zůstanou i v dospělosti, je u nich výrazně vyšší. Z kolotoče bezdomovectví se jim totiž těžko vystupuje. Zvlášť, pokud jsou celý život po vzoru svých rodičů závislí na pobytových a sociálních službách.

Potvrzuje to i Monika Žewucká, která v Brně vede největší azylový dům pro matky s dětmi. Podle ní je obří problém v bytové politice města.

„Pouhé jedno procento klientek, které od nás odcházejí, se dostane k obecnímu bytu. Ten často není dostupný ani pro úplnou rodinu s jedním či dvěma dětmi, natož pro samoživitelku, která se stará třeba o čtyři,“ podotýká.

Vzhledem k tomu, že ženy mohou v azylovém domě zůstat pouze rok, řadě z nich nezbývá nic jiného než zamířit zpět do „srabu“, z něhož přišly. Část jde podle Žewucké k rodině či známým, velká většina se ale vrací i s dětmi do prostředí ubytoven.

„Jediný zdravý způsob, jak se vyhnout bezdomovectví, je bydlení ve vlastním. Musí se zbavit závislosti na pobytových službách. Jinak jsou ony i jejich děti ohroženy bezdomovectvím,“ má jasno.

Lidé, kteří s bezdomovci pracují, vkládali velké naděje do novely zákona o sociálním bydlení. Ta měla městům nakázat vyčlenit část bytů právě pro pomoc potřebným. Zákon ale nebyl schválen, a tak dnes záleží na libovůli obcí, jak se k problematice bezdomovectví postaví.

Minulé vedení Brna se snažilo rodinám s dětmi najít náhradní bydlení díky projektu Rapid Re-Housing, ten však současná koalice v čele s ODS utlumila. „Projekt fungoval příliš krátkou dobu a lidí v azylových domech je příliš mnoho na to, aby bylo možné pomoci většímu počtu z nich,“ shrnuje Jersák.

U dětí v ohrožení tak hlavní tíha práce v Brně leží na sociálních pracovnících jednotlivých radnic, kteří se snaží zamezit negativním vlivům. Jenže podle expertů se takové děti potřebují naučit i běžným činnostem, jako je úklid či nákup. V budoucnu si musí umět poradit také s tím, jak zvládnout platit nájem či energie. Tyto návyky jim totiž z rodiny bez domova často chybí.