„Přemýšlely jste, děti, někdy o tom, jak se člověk stane bezdomovcem?“ zahajuje debatu paní učitelka. Děti z prvního stupně Základní školy Rašínova se přišly podívat do Domu umění na výstavu fotografií Václava Jiráska „Svět podle Ironyma Koola“, na kterých autor zachytil vraky aut nebo prázdné domy.
A potom se mohly o všem, co viděly na snímcích, pobavit s člověkem, který život na ulici zná moc dobře.
V tom, jak se někdo k takovému životu může dostat, měly celkem jasno. Buď si bere z banky vysoké půjčky a pak je nemá z čeho splácet. Nebo je to chlap, kterému se nechce pracovat a manželka ho za to vyhodí z baráku. Případně všechny peníze utratil za pivo.
„My měli pokažené dveře od domu a vždycky nám tam nějaký bezdomovec vlezl a spal před naším bytem,“ potřebuje se o své zkušenosti se spolužáky podělit malý Alex.
Když si tedy na úvod žáci vyjasní, jak a proč může člověk skončit na ulici, zvedá se ze židle hlavní aktér dopolední diskuse - bezdomovec Michal. A rozhodně nevypadá tak, jak si jej zřejmě všichni představovali. Není zarostlý, nemá na sobě ošuntělé hadry a není cítit alkoholem. Z výrazu školáků je poznat, že vlastně dosud vůbec nepostřehli, že celou dobu seděl mezi nimi.
A Michal jim začíná vyprávět. Jak se v mládí přidal ke špatné partě, jak skončil na ulici a jak předloni po deseti letech vyhledal pomoc Diecézní charity Brno, v jejímž azylovém domě teď bydlí.
Největší radost? Lístek na hokej
Jak jste si obstarával jídlo? Znáte i jiné bezdomovce? zní první dvě otázky.
„V létě jsme většinou chodili na pole a jedli to, co země dala. V zimě jsme pak dostávali jídlo díky charitám, nebo jsme si pro ně chodili do kostela. Ostatní bezdomovce samozřejmě znám. Je smutné, že je mezi nimi i hodně lidí s vysokou školou,“ popisuje dětem trpělivě Michal.
Malého Vojtu zase zajímá, na jakém povrchu spával. Prý většinou na polystyrenu a někdy si na něm roztáhl i spacák. Pobavení vzbudí dotaz, co rád dělá ve volném čase. „Snažím se sportovat, chodím plavat, čtu a taky si hledám práci.“
Čím byste chtěl být, až budete zase pracovat? Michal se jim snaží vysvětlit, že ačkoli je vyučený elektrikář, nejradši by dělal řidiče.
Děti chtějí vědět ještě například to, jaké to pro něj bylo na ulici v zimě, jestli mu hrozilo, že umře hlady, nebo mu někdy udělal nějaký kolemjdoucí radost. A Michal odpovídá, že největší radost měl, když mu kamarád koupil lístek na utkání hokejové Komety.
Paní učitelky zajímají praktičtější věci: Jak dlouhou dobu na ulici strávil a co dělají, když jsou nemocní? V ten moment do debaty vstupuje pracovnice brněnské charity Markéta Zelená, která Michala na debatu se školáky doprovodila.
„Nemocnice často bezdomovce přijmout nechtějí. Dokonce se stalo, že jeden z nich potom zemřel přímo před nemocnicí. Anebo je ošetří a řeknou jim, že mají zůstat dva týdny v teple, jenže oni nemají kam jít,“ vysvětluje jeden z největších problémů Zelená.
Raději jídlo než peníze
Kromě toho, že si děti udělají obrázek, jaký je život lidí bez domova, má mít debata i výchovný charakter. A tak jim Zelená vysvětluje, že než dát bezdomovci peníze, je mnohem lepší koupit mu jídlo.
„Navíc za peníze si můžou koupit něco nezdravého. Viděla jsem jednu paní, jak si šla pro hranolky do KFC,“ má k tématu co říct holčička jménem Daniela. Vzápětí se však dozvídá, že koupit si hranolky ve fast foodu je pořád ta lepší varianta.
Děti odcházejí z Domu umění nadšené. „Největší překvapení pro mě bylo, že nezůstal na ulici, ale chtěl se sebou něco dělat a vyhledal pomoc charity,“ shrnuje školák Míša.
Příběh bezdomovce, který si před chvílí vyslechl, se přitom od jiných zase až tolik neliší. S rodiči žil v Řečkovicích. Byl rozmazlovaný jedináček, co neposlouchal doma ani ve škole. Krize podle jeho slov ale přišla, když odešel na internát, kde se skamarádil s dětmi z dětského domova, které už na ulici prakticky vyrůstaly. Přesto se vyučil, dodělal si maturitu a oženil se.
„Jenže měl jsem svoji hlavu, neposlouchal jsem ani manželku, tak jsme se rozvedli. A v té době mi začaly problémy,“ přiznává bezdomovec. Problémy byly tak velké, že po smrti své matky musel prodat všechen majetek, který po ní zdědil. „Doteď mi to spousta lidí neodpustila,“ dodal.
