V právním prostředí, které je v tomto státě, se není čemu divit. Bez právníka nevyřídíte nic a ještě se musíte modlit, aby měl ten správný "právní názor". Přednost mají vymahači, exekutoři, jsou domluveni se soudci, jdou si vzájemně na ruku. Lidé, kteří pro druhé něco nezištně dělají, jsou považováníza blbce a je potřeba s nimi zamést. Smutné, kam jsme dospěli.

Souhlasím, jsme stejně jen figurky ve hře peněz.

Jsem zděšena! Jak může někdo chtít vzít a zničit naši Jitřenku!?? Patřím tak trochu mezi inventář Jitřenky, trávila jsem zde několik let každé prázdniny prací s dětma, vymýšlením her, hrozně ráda se tam vracím  a moc jsem se těšila až moje dcery budou moci tam také jet a na vlastní kůži zakusit krásnou přírodu, pobyt v lese, spoustu her, samostatnost, kamarády.....tak snad se mně ten sen splní

Zdravím, reaguji jako účastník tábora (a to nejen jako bývalý vedoucí, praktikant, ale i dítě a dřívější pionýr v jednom). Všechno, co je tady uvedeno v článku, je hrozně smutné. Jitřenka je tábor, kde jsem já a spousty dalších (nebojím se říct, že i stovky lidí) prožila několik naprosto úžasných prázdnin a představa, že by to mělo skončit  nebo skončit v rokou lidí, kteří o tom ví úplné houby, je naprosto nepředstavitelná. Držím ti, Jitřenko a nám všem, na konci dubna palce !!!

Abych pravdu řekl, po přečtení článku jsem byl zděšen z toho, že nám někdo chce NAŠI Jitřenku vzít a zničit tak něco, co se budovalo již skoro 60 let. Na druhou stranu pane Mgr. Indro, někoho takového jako jste Vy, my přesně potřebujeme. Někoho, kdo se umí pohybovat v tomto právním bahně a umí kličkovat v chybách našeho právního státu a parazitovat na chybách v zákonech. Na tábor jezdí lidé co umí na velmi vysoké úrovni pracovat s dětmi a lumpárny jsou jim prostě cizí. A jediné co Vám pane Indro můžu slíbit za vaši námahu je to, že TO budete dělat ZADARMO. Ale budete shánět a obhajovat granty pro náš tábor, shánět dotace na provoz neziskové organizace, můžete pomáhat zateplovat chatky, míchat beton, zasklívat rozbitá okna co se dětem občas podaří rozbít, spravovat splachovadlo od hajzlu, montovat každodenně kliky od dvěří, natírat staré chatky ... a když tohle všechno uděláte, tak bych ještě poprosil posekat trávu, popálit nepořádek na táboře. A za tohle všechno Vám nabídnu prosím pěkně mnohem víc než jsou nějaké peníze!!! A víte co to je pane Indro? Úsměv na dětské tváři, slzy dojetí, když vyhrajete táborovou miss, radost se získaného pokladu, dětskou hrdost a pýchu, že jste vydržel prvních pár dní bez maminky a bez mobilu. Dovedete si představit co toje za pocit, když Vám na konci tábora děti pláčou, že chtějí na táboře zůstat, a že nechtějí jet zpátky za maminkou? Uvědomte si tohle prosím Vás.