Zima přichází na slovácké Horňácko dost brzy. To zaskočilo pana Lezohnoje, majitele záhumenku, který nechal fůru hnoje namrznout na valníku a když ji svalil na pole, zjistil, že vidlemi tu fůru nerozhází, protože je tuhá mrazem. Jeho zeť, družstevní agronom a jako takový absolvent několika semestrů zemědělské chemie, vyrobil nálož složenou z vysypaných nábojů do brokovnice, vypomohl si aktivním uhlím ze staré plynové masky, stříbřenkou, jistým hnojivem a nejmenovanou další látkou. K inicializaci nálože zapuštěné do fůry hnoje použili náboj, pod kterým švagr zapálil kousek suchého lihu a výsledek šli sledovat s tchánem za vrata stodoly.
Následky výbuchu byly děsivé a takto je popisuje jeden z jeho iniciátorů.
„Jak to řachlo, prvně to udělalo takový atomový hřib z teho hnoja a to sa rozprsklo na všecky strany. Kusy toho hnoja prolétly střechou té stodoly a na hlavu sa nám sesypaly tašky, a jak povolil krov, šlo to všecko důle, museli smě uťékať jak o život. Súsedovi to vzalo vinohrad a v poli z turkyňů vznikla dálnica, že by tam projél kamión.
V domě bylo boží dopuštění. Hnůj a hlinu sme měli po celé ložnici aj v obýváku, v kredenci popadaly všecky sklinky aji památeční hrnky z Hostýnka. Odnésly to aji hodin po stařečkovi a Kristus na krucifixu přišél o nohy. Ulétli nám všecky holubi a koza přestala dojit, musela sa prodat. Súsed nás chcel žalovat, že mu stará začla koktat. Hasičí dojéli, až když bylo po všem, a náčelník tvrdil, že něco podobného viděl naposledy, když partyzáni vyhodili kdesi u Jihlavy do luftu muniční vlak.“
(z nějakých předsilvestrovských novin asi tak před 15 lety)
