Je to prachsprosta vrazedkyne, schovavat se za nemoc to by umel kazdy. Pokud byla nemocna, jakto ze ji nekdo pustil mezi lidi? Jaktoze nebyl hnan k trestni odpovednosti? Vypustit takovouto zrudu mezi lidi je stejne, jako mezi ne hodit granat

Je to hrozná nemoc a lituji ty pacienty,kteří berou zodpovědně léky a dochází pravidelně k lékaři .Litovat však tuto ženu nelze,její lítost je pasé.Každý zodpovědný člověk,který se dozví tuto nezáviděníhodnou diagnózu musí poslechnout lékaře a to do důsledku a musí si zjistit co nejvíce o své nemoci.Potom ho nenapadne ani náhodou,aby léky nebral a nebo i kombinoval s alkoholem .Zmařený mladý život je důsledek toho,že tato žena byla prostě po lécích unavená.Jen ať hezky zústane tam kde je.V jejím případě bych se obávala toho,že sotva vyleze a přesune se domů ,zase jí to přestane bavit brát léky a neštěstí je hotovo.

No jo no, je fajn že to má teď pod kontrolou ale pokud už dříve nedokázala být důsledná a léky brát není nikdy záruka že to neudělá znovu, bohužel někdo kdo je tam nebezpečný, pokud není pod trvalou medikací by měl být pod přísnou denní kontrolou, že je bere. Protože nejde o léky ty nemoc neléčí jen potlačují příznaky.... tak že i kdyby se chovala sebelépe a bylo jí sebelépe při vysazení prášků se z ní opět může stát vraždící zrůda, aniž by si toho byla vědoma.

Hm, tak já taky beru léky na schizofrenii a vůbec se nikomu nedivím, jestli touží po tom je občas aspoň na chvilku vysadit. Ono je docela blbé pravidelně usínat v půlce filmu. Takže já po tom toužím a také to občas dělám.

Krom toho ale nejde jen o dobrovolné vysazení léků pacientem, ono k jejich vstřebání nemusí dojít i z jiného důvodu. Stačí nějaké onemocnění zažívacího traktu... Tím pádem psychiatr by měl být vždy schopen kontrolovat pacienta pomocí krevních testů a to byl právě v tomto případě problém, pokud si dobře vzpomínám, že pojišťovna remcala a doktoři proto nedělali testy, takže nezjistili, že paní nebere léky. Takže ať je paní v detenci nebo v ústavu nebo doma, to je mi celkem fuk, mě spíš zajímá, jestli se nějak napravila ta situace s tím, aby pojišťovna předepisovala doktorovi, jestli může ten test nechat udělat nebo ne.

Tety manžel měl stejnou diagnózu. Mám takový pocit, a už se ani jednoho nezeptám, že mu k atace stačilo i nevhodné jídlo, některé z tenkrát sezónních. Její muž měl sice při "bludech" často snahu se prát, ale takříkajíc "na férovku" - beze zbraně a bez ohledu na počet zachránců (ač on je viděl spíš jako útočící).

dokud se nezmění systém kontroly nebezpečných pacientů tak, že bude vyloučené svévolné vysazení léku samotnými pacienty, nesmí se tito lidé ve společnosti volně pohybovat. Za porušení tohoto pravidla je třeba trestat ty, kteří to mají v kompetenci a připustili by to..

A víte co? Je mi jedno, čím se ta ženská řídila, kašlu na její "lidská práva". Jediná možnost je doživotně ji odfiltrovat od ostatních lidí.

Potkávám sousedku, která je psychicky nemocná, takže mi na potkání vulgárně nadává, dělá na mě fakáče, párkrát do mě i strčila, ale já na to nemohu patřičně odpovědět - ona je nemocná, já ne. Musím podotknout, že ji to jednání vůbec nemrzí, krom toho se zdá, že zdraví lidé s ní nic nezmohou a musí jejím jednáním trpět. Až bude agresivnější, klidně někomu uřízne palici nebo protáhne kudlu žebry. A pak třeba řekne podle návodu advokáta, že ji to mrzí, ale postiženým je tohle tvrzení na dvě věci.

My máme stejnou sousedku? Také ta Vaše dělá, že telefonuje a přitom nadává, pomlouvá ... toho, co jde právě okolo? Také ví jen to, kde má kdo klíče a pak chodí prohledávat peněženky a dětem kasičky a ještě po vsi vykládá, jak máte doma (ne)uklizeno?

No tak otázkou je zda je dnes už opravdu ve stavu, kdy si plně uvědomuje, co provedla (a dokonce už dvakrát). Pokud ano, tak moje svědomí by mi nedovolilo dožadovat se propuštění, snad jenom pokud bych litovala spíše sebe a svého údělu v detenci než těch pobodaných a mrtvých lidí.

Zcela urcite neni pouze ucelove lze, jinak by se alespon omluvila pozustalym, to neudelala ani jednou. Kazdopadne je to vzazedkyne a nema mezi lidmi co pohledavat. Zvlaste kdyz se jednalo o dokonanou recidivu

Pracoval jsem 19 let ve forenzní psychiatrii a tak o této věco dost vím. Žena pravděpodobně trpí paranoidní schizofrenií a tou bude bohužel trpět zbytek svého života. Co teď s ní? Vězení nepřichází v úvahu, v době spáchání vraždy byla opravdu nepříčetná a tak dle platných zákonů, stejně jako vě většině zemí, nemůže být odsouzena do vězení, i když teď po delším používání léků dnes už nepříčetná není. Doživotní detence? Moc drahá záležitost, a pokud jde pomocí léků nemoc držet pod kontrolou, je to vlastně týrání. Jiná věc je, když u duševně nemocného jakákoliv terapie selhává, pak už je detence jediné východisko, jakkoliv nemocný za svoji nemoc nemůže, (pokud si ji sám nepřivodil narkomanií) musí být ochrana veřejnosti na prvém místě. Pokud ale léky zabírají, je potřeba upravit zákony týkající se forenzní psychiatrie tak, že bude účinná kontrola toho, že nemocný léky opravdu pravidelně bere. Na příklad ve Švédsku se teď probírá návrh zákona, kdy u duševně nemocných zločinců budou i po propuštění z ochranné psychiatrické léčby probíhat pravidelné a POVINNÉ kontroly krevního séra, aby se zjistilo, zda si je dotyčný opravdu bere jak bylo předepsáno. Psychofarmaka nejsou žádný "med", a že si je nemocný po čase sám svévolně vysadí, když si myslí, že už je nadobro vyléčený, je opravdu velký problém.

Píšete sice , že pokud léky zabírají , je detence vlastně týrání.

A to jako myslíte vážně? Tento člověk by nikdy neměl vystrčit nohy z jakéhokoliv ústavu. Jeden pokus a jedna vražda stačí. A pokud , dle zákonů nesmí za mříže , myslím, že detence postačí, na doživotí.Stačí , že jí jeden jedinec pustil před X lety a výsledek všichni známe. ( Podle mě , by ten člověk měl sedět.)

A jestli píšete , že detence je drahá , tak za to my lidé opravdu nemůžeme a vězení také není levné.

Takže za mne, pokud dle zákonů, nelze shodit s kamenem do řeky , tak na doživotí zavřít.

Věřím tomu, že ta paní je opravdu nemocná a za své jednání nemůže. Zároveň si ale myslím, že nikdo zodpovědně nemůže říct, že už je OK a tudíž může ven. Měla by prostě zůstat v ústavu, který slouží jednak jako místo pro léčení, ale zároveň chrání populaci od nebezpečných jedinců.

Vždy už bude OK jen v případě, že nikdy nepřestane brát léky. Takhle nemoc se vyléčit nedá, jen se dá potlačit léky. Když je kdykoliv, třeba za třicet let, přestane brát, bude opět nebezpečná. Takže není moc na výběr, jiná možnost, než jí internovat, asi opravdu neexistuje.