Kdysi, v nějakém rozhovoru historička Vavřinová mluvila o tom, že podobný druh pečiva dělali již v pohanských dobách - splétané prameny byly symbolem sítě do kterých se "chytá slunce" v době zimního slunovratu. Na jaře se pro změnu dělal mazanec, jenž měl symbolizovat plné slunce. Kdo ví, kde je pravda, ale co si budem namlouvat, křesťané většinu pohanských tradic přetvořili k obrazu svému

No a dnes vánočky a mazance pečeme protože jsou dobré a hned se po nich zapráší.

Tedy v normálních rodinách, kde upečou jednu či dvě vánočky.

Tam, kde si myslí, že musí napéci xy vánoček, mnoho kilo různého cukroví to snad musí ztvrdnout a nebo snad mají natahovací trávicí ústrojí.

Jako bylo tohle nutný? Teď kdykoli říznu do vánočky, budu mít pocit, že řežu peřinku i s miminkem.