V přírodě to tak funguje od nepaměti - hloupí a slabí zahynou, chytří a silní jdou dál...

Začátek roku 1985 a su na vojně, ve stráži na hlásce, na okraji kasáren v Chomutově. Je zima a dalekohledem vidím až na rybník vedle Kamenčáku po kterém se prochází borec se psem. Je hodně pod nulou a když se na ten rybník dívám za chvíli znovu, borec nikde. Pes má ale nos u ledu a na tu dálku je vidět, že se podle všeho asi propadl. Volám rychle polním telefonem z hlásky dolů na strážnici, kde to ale neberou, je totiž neděle dopoledne a všichni jsou nejspíš hore k...tom. Nakonec ale vyleze závodčí ven a co votravuju. Moc se neslyšíme, fučí do toho vítr, on si dole rychle zapíná kongo, já na něj hulákám z hlásky. Snažím se stručně o co jde, nevěří mi ale a vyhrožuje, že jestli si dělám srandu tak že uvidím. No nic, spouští poplach, na rotě hvízdají nástup hotovosti a vzápětí pode mnou po silnici frčí UAZ, jenže ke Kamenčáku, ne k tomu rybníku za ním. Dalekohledem sleduji, že se borec mezitím vydrápal na led a plazí se ke břehu, pes kolem něj poskakuje. UAZ se vrací s prázdnou zpátky a ze silnice na mne ppor. Matoušek řve, kde že se to stalo, že jestli kecám, tak že uvidím. Borec je už na břehu a pamalu odchází směrem do sídliště, je to k uzoufání. Dostávám bobky, dokonce rovnou lepox, je mi jasné, že uvidím, ale nic se kupodivu neděje. Asi za 2 týdny mi ale píše Náhlík do vojenské knížky KVOP a nedlouho poté odjížím na svůj první opušťák. Stále to mám za milion...

Já byl v té době na vojně v u Žatce ve Větrušicích. Tajný útvar , měly jsme razítku útvaru Chomutov. a byla tuhá zima mínus 28-30 stupňů. A já tehdy musel šlapat lítačku v tom mrazu.

Odvážná školačka nebo snad Zoja Kosmoděmjanská. Ach ta ženy, ženy ...

Bodce na šňůrce kolem krku. Bez nich se na led leze dost špatně. Házecí lano.. A někoho s sebou.

Hodí se vzít do batohu i ploutve a pak to rychle ve vodě přezout a hurá ke břehu.

Vzdycky me desi auta jezdici po lede na lipenske prehrade, ktera si tak zkracuji cestu. To mam fakt husinu. Pani preju brzky navrat do psychicke pohody. Mela velke stesti.

Proto první, co jsem cítila, byl obrovský šok. Jste po krk v ledové vodě a nevěříte tomu. Nic a nikdo vás nevaruje,“ upozorňuje žena.

Zdroj: https://brno.idnes.cz/zachranena-zena-brusleni-led-brnenska-prehrada-otevreny-dopis-pbu-/brno-zpravy.aspx?c=A180327_085711_brno-zpravy_krut

Jak to, že ne? Přehrada letos nebyla optimální na bruslení a policie i vodohospodáři před vstupem na led VAROVALI!!! Takže tahle ženská svému zážitku vděčí akorát díky své hlouposti.

Ale ta paní neříká, že za to nemůže! Naopak, i přesto, že si uvědomuje, že to byla jenom a jenom její vina, posala svuj zažitek jako vystrahu pro jiné! Za mě

I Shouldn't Be Alive

Měla jsi štěstí, holka 