Hmm, 85% šance na přežití...to je slušné, to jsem ani nečekal, že už je medicína tak daleko.

Fandím jim. Jak samotným dětem, tak i skvělým doktorům a sestřičkám z brněnské dětské onkologie, počínaje panem Štěrbou. Na rozdíl od pražské dětské onkologie na Motole totiž umí nejen léčit, ale také se nebojí experimentálních metod a hlavně mají milý lidský přístup k dětem i jejich rodičům.

Když jsme před lety do Brna z Motola přešli (právě kvůli možnostem experimentální léčby), připadali jsme si jako v jiném světě - najednou na nás byli všichni milí, všechno nám trpělivě popisovali a vysvětlovali, vymýšleli možnosti dalšího postupu apod. A přesto, že to v našem případě nakonec dopadlo špatně, hodně nás i v těch posledních dnech podrželi. Dodnes jsem jim za to vděčný - právě takhle má fungovat dětská onkologie (a v podstatě každá nemocnice).

Vzácné onemocnění je vždy horší než běžné, lidé často nechápou o co jde. Zde je popsáno a navíc chlapec má naději.

Přeji vše dobré a hlavně nalezení účinného léku.

Můj zemřelý syn měl vzácnou srdeční vadu, takže stále modré rty. Kolikrát jsme i v zimě od lidí vyslechli, že se neumyl po borůvkách. To nebylo to nejhorší, co musel poslouchat. Horší bylo, že m na tváři krevní neškodný nádor hemangiom, kvůli tomu byl hodně nešťastný, protože jsme museli cizím lidem vysvětlovat, že ta hrozná modřina není od pádu. Jemu říkali rošťáku, co si vyváděl a mně, když byl ještě v kočárku nezodpovědná matka.

Lidi nejsou připraveni vnímat jinakost lidí.

Dětem hodně sil a ať to dobře dopadne.

Je dobře, že vychází i tyhle články. Spoustu jedinců už vláda přesvědčila, že lidé umírají jen na covid a ostatní choroby si vzali dovolenou.

To je diagnóza všude tahat covid?