Celý život, dokonce v důchodu, žijeme ve třígeneračním domě s dvěma byty, dokonce jistou dobu i s jednou kuchyní. Není to úplnné pohodlí, ale při toleranci a ohleduplnosti se tak žít dá docela dobře a péče o děti je k nezaplacení. A není nouze i o veselé historky, např. když jsme donesli lesní houby, babička mé ženy si z nich vybrala ty, které bezpečně znala, ostatní odmítala a my jsme jedli ty ostatní. Druhý den zrána babička opatrně nahlížela, jestli ještě dýcháme. Jiná historka s tatarským biftekem, který jsme se ženou vyrobili doma a zbylo dost, tak jsme nechali pro jejího otce, který se večer vrátil ze služby. I začal nás přesvědčovat, že bychom měli biftek upéci, ale pomalu po soustech, při sklence červeného, ochutnával, až celou porci snědl. Rodiče ženy nám vypomohli při koupi auta a později i při koupi většího společného domu.

Jj kdyz kluk malý a loni při lockdownu jsme tak bydleli, i jednou kuchyní :) Čím jsem já i naši starší tím líp to funguje. Ale natrvalo bychom to asi nedali. Je výhoda mít i byt ve městě, kam můžu utéct :D

Pokud má někdo syna v 25 a ten se potatí, budou prarodiče v čase potřeby hlídání chodit do práce, pěstovat koníčky, žít svůj aktivní život. A nebudou proto mít čas. A až odejdou do důchodu, bude vnukovi 15 a teprve 65letí senioři se o sebe také ještě postarají. Takže jako důvody zbývají jen tradice a bydlení.

jak často mají pětadvacetiletí děti? průměrný věk prvorodičky se neustále zvyšuje, aktuálně je někde kolem 32 let, u mužů prvootců je to pravděpodobně ještě víc (partner bývá často o něco starší než partnerka)

My bydleli v jednom domě pár let 4 generace a šlo to docela v pohodě, pak dlouho 3 pak 2 a na jaře už budou zase 3. Jsme takhle zvyklí a ani nám nepřijde uvažovat o změně, má to své plusy i mínusy a ty jsou přítomny prakticky vždy a všude, záleží tedy na lidech a o tom to je.

jako ano, má to své nepopiratelné výhody, ale zrovnatak i nesporné nevýhody, protože málokde se podaří, aby to byly dvě samostatné domácnosti (prarodiče a rodiče+děti), které si navzájem nekecají do života

důležité je navodit partnerský vztah, kdy se věci a problémy diskutují s argumenty jako rovný s rovným, to pak není kecání do života, ale dobré rady a to může fungovat oboustranně, já ač šedesátník jsem se nechal poučit ne jednou od syna nebo snachy a vím, že i oni si vzali k srdci zase některé mé rady, všichni nemůžeme vědět všechno

Řešení bytové krize?

Který pak fiškulin naší politické scény úkol zadal?

Děkuji, nechci