Dvě tváře poezie: Přečtete si rýmované limeriky i verše psané do formulářů

Brno je zřejmě město poezii souzené. Na počet obyvatel se zde v porovnání se zbytkem České republiky patrně nejhojněji vyskytují právě básníci, různé literární časopisy i nakladatelství věnující se vydávání poetických sbírek či almanachů.

Básníci Ivan Petlan (vlevo) s Norbertem Holubem na brněnské Lodi literátů | foto: Archiv Ivana Petlana

Zároveň se jeví jako typické, že ani sebelepší brněnské básníky nezná z jejich nejbližšího okolí takřka nikdo a oni sami nemají hvězdné manýry ani omylem. To by tak ještě v Brně hrálo!

Vše výše řečené platí též o dvojici básníků, které si dnes představíme: Ivanu Petlanovi a Norbertu Holubovi. Ivan Petlan patří k autorům-pokračovatelům, kteří píší vlastní limeriky. Tohoto tvůrce sice ve skutečnosti "živí počítače", ale zároveň dokázal napsat i spoustu dobré poezie a sestavit též jeden almanach.

I když hravé limeriky vypadají, že je lze velmi lehce nahazovat, každý, kdo si to někdy zkusil, musí uznat, že ty Petlanovy mají velký vtip i půvab.

. NORBERT HOLUB

Současný český básník, esejista a překladatel se narodil 7. dubna 1966 v Jihlavě, vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde také v současnosti žije a pracuje jako lékař Masarykova onkologického ústavu. Vydal sbírky Zrcadlo pod jevištěm (1989), Muž vymýšlející vejce (1995), Cizí sonety (1996), Úplně úzké úly (1999), Suché sochy stínů (2004) a Status idem (2006). Překládá z několika jazyků (Brodskij, Vysockij, Wojazcek aj.). Střídavě propracovává dlouhodobé projekty Osobní spis (básně vepisované do autentických dotazníků) a Bláznící básníci (psychopatologie v životě a díle slavných umělců). Od roku 2003 je kmenovým členem občanského sdružení WELES.

Druhý z uvedených, Norbert Holub, začal v letech 1988 až 1989 vepisovat básně do rozličných dotazníků a tiskopisů.

Formuláře, jež nás provázejí od narození až do smrti, zplošťují sice podle básníkova soudu pestrost a rozmanitost světa, a to bez ohledu na politický režim i míru byrokratizace běžného života, ale na obdobném redukcionismu a abstrahování od detailů je podle tohoto (vlastní profesí) lékaře založena i moderní věda - medicínu nevyjímaje.

"Některé oficiální formuláře jsou přitom natolik bizarní a svérázné, až jsou vlastně podivně krásné i samy o sobě," soudí básník, "například obskurní kuriozity typu žádosti o povolení sňatku, je-li jeden ze snoubenců nezletilý, průvodka k hromadné přepravě vězňů či záznam z protialkoholní záchytné stanice. Zkombinuje-li se tato oficiózní rigidita s básní, vznikne často nečekaně plodné napětí nebo zajiskří paradoxní oxymóron."

Norbert Holub ke vpisování do formulářů v naprosté většině používá vlastní texty, a to básně už předem napsané, které vznikly zcela nezávisle na dotazníku, do kterého je později vepisuje a vsazuje.

Od takto vzniklých kombinací lze v příznivém případě očekávat podivné kontrasty a svérázné sémiotické konfrontace, v méně zdařilých variantách zaujmou alespoň jako intertextuální, postmoderní gesto.

LIMERIKY IVANA PETLANA

. IVAN PETLAN

Narozen roku 1963 v Uherském Hradišti, už půl života srůstá s Brnem. Jako básník preferuje kratší texty, cení si přesných metafor i originálních rýmů. Rád se hlásí k poetismu, ve svých lyrických záznamech ale osvědčuje i smysl pro humor a ironii bez úšklebku. Verše a texty publikuje časopisecky či ineditně nebo prezentuje na autorských čteních. V rámci spolupráce s Letní filmovou školou v Uherském Hradišti edičně připravil antologii na téma dětství v české poezii Co si myslí andělíček (Větrné mlýny, Brno 2004). Právě chystá do tisku svoji první sbírku Muž z Acapulca. Vedle vlastní tvorby překládá též poezii z románských jazyků (Paul Verlaine, Luís de Camoes).

Limerik: žertovné pětiverší pevného rýmového vzorce (aabba). Vynálezcem byl anglický básník Edward Lear (1812-1888), jehož dílo přiblížili českým čtenářům Antonín Přidal a Jan Vladislav a též Příběhy dlouhého nosu Evy Tálské (Divadlo na provázku, 1982).

Jeden trotl v Bubenči
želvu prý že vyvenčí.
Nacpat zvíře
do krunýře
byl pak úkol nemenší.

Jeden děda z Rávalpindi
měl vždy radu, jak ven z bryndy.
"To chce místo bryndy brandy!"
hřímal. "Jde se do harendy!"
Tam měl potom další pindy.

Jeden mladík ze Střílek
kráčel podle světýlek.
Sešel z cesty, jak šel z bálu.
Propadl se do močálu.
To když zhasl. Šetřílek.

Jeden chlápek kdesi z Modřic
nedokázal si nic odříct.
Jiný ve Svatém Mořici
ten dokázal si odříci!
Třeba zájezd do těch Modřic...

Jeden děda z Moravy
vzal si něco do hlavy.
Teď vzpomíná, copak asi,
hledá jizvu, cuchá vlasy,
zkoumá klobouk děravý...

Jedna dáma kdesi z Polska
s gustem jedla oka volská.
A jak měla stále málo,
nenápadně přibývalo
slepých volů v chlévech Polska.

Jedna žena ze Slavkova
dávno mohla být už vdova.
Její muž byl samý flám -
řvala: "Já tě oddělám!"
Chce to ovšem víc než slova.¨

Jeden chlápek z Jablonce
neměl v lásce Japonce.
(Japonky však podle rady
jedné chytré gender study,
ty měl v jiné kolonce!)

BÁSNĚ NORBERTA HOLUBA VEPISOVANÉ DO FORMULÁŘŮ

Norbert Holub sbírá nejrůznější tiskopisy a dotazníky bývalé i dnešní a vepisuje do nich z drtivé většiny vlastní, na dotyčném formuláři nezávislé, tedy dopředu napsané verše.

Přinášíme tři ukázky právě takto vzniklých prací. Jiné lze nalézt též na stránkách internetového čtvrtletníku Wagon.