Henri Noubel a jeho žena Alexandra vlastní i plastový flašinet, kterému se dá...

Henri Noubel a jeho žena Alexandra vlastní i plastový flašinet, kterému se dá nahlédnout do útrob. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Hrací skřínky rozezněly Brno. Flašinetáři hráli i na starém kolovrátku

  • 0
Melodie hracích skříněk s klikou rozezněly tento týden ulice Brna. Flašinety, kdysi nástroje žebráků, jsou dnes drahým koníčkem. Už posedmé se jejich milovníci sešli v Brně na mezinárodním setkání.

Nechyběl ani muž v tradiční chodské košili, se savojským šátkem na krku a v krojové čepici, kterou koupil ve slovenské Nitře. Henri Noubel, původem z francouzského Toulouse, nyní učitel cizích jazyků na jednom z brněnských gymnázií ve výslužbě, a jeho žena Alexandra, bývalá vyučující na JAMU, jsou ikonami brněnského flašinetového umění.

Hrají sice i na jiné hudební nástroje, například na flétnu, klavír nebo i na exotické brumle, manželům ale před deseti lety učaroval nefunkční kolovrátek v jednom z brněnských starožitnictví. Opravit si ho nechali u sběratele z Českých Budějovic. Od té doby si manželé Noubelovi pořídili několik hracích skříněk – předchůdce gramofonu, takzvaný ariston, a pět funkčních kolovrátků. „Poslední kousek jsme koupili nedávno v Itálii. Překvapil nás tím, že byl od českého výrobce a prodával ho Rakušan,“ popisuje Alexandra Noubelová.

Ladění je jednoduché

Laikovi by se mohlo zdát, že hra na flašinet je jako pustit rádio – že se zvuk z přístroje line sám. Při otáčení klikou je však důležité, aby hráč správně držel rytmus a rychlost, zpětným otáčením se dá také píseň lehce upravovat.

„Někdo má hudební sluch, někdo už méně, proto některé flašinety jsou naladěné dobře a některé špatně. Flašinetář vůbec nemusí slyšet, že mu nástroj hraje falešně, ale ostatní to slyší. Ladění je ale jednoduché,“ vykládá postřehy z kolovrátkové kultury paní Alexandra. Její muž si lehké ladění vysvětluje tím, že flašinet jakožto venkovní hudební nástroj je citlivý na výkyvy počasí.

Na zahájení sedmého ročníku mezinárodního setkání flašinetářů v Paláci šlechtičen zahráli manželé na moderním, dva roky starém kolovrátku s barevnými píšťalami, vyrobeném na zakázku v Německu. „Díky plastové skříni jde vidět, jak flašinet uvnitř funguje,“ ukazuje při hraní Henri Noubel.

Výběrem písní se liší od ostatních

Zatímco ostatní účastníci setkání flašinetářů hrají pouťové odrhovačky, z kolovrátku českofrancouzského páru se lide známý rokenrolový šlágr Tequila od skupiny The Champs. Právě ve výběru písní se manželé podstatně liší od ostatních – hrají jak klasickou hudbu, tak i taneční hudbu dvacátého století. „Každý pásek nese tři až šest písní podle jejich délky,“ popisuje Noubel a ukazuje cívku s klasikem Josephem Haydnem.

Někteří flašinetáři doprovázeli hudbu také svým zpěvem. Manželé Noubelovi tentokrát zvolili písně beze slov. „Nejsem moc dobrý zpěvák, proto zařazujeme zpěv jen zřídka,“ prozradil Noubel. „Já zpívám například písně Edith Piaf, ale občas se stane, že naše písně nejsou v tónině mého hlasu. I s tím si ale umí výrobci pásků poradit a píseň předělat,“ doplňuje jeho žena. Flašinetáři prý na některých akcích v zahraničí rozdávají divákům texty písní, které potom za doprovodu kolovrátku zpívají.

Noubel nebyl mezi účastníky jediným cizincem. „Do Brna letos přijelo přes dvacet umělců z deseti zemí světa, mezi nimi i zástupci Japonska a Spojených států amerických,“ uvedla Klára Havlíčková, tisková mluvčí Technického muzea v Brně, které je garantem akce. Manželé Noubelovi zahráli společně s ostatními flašinetáři také na benefičním koncertě v Červeném kostele, jehož výtěžek putoval na konto organizace zabývající se autismem.