Počátky fotografického "učení" Rostislava Košťála spadají do nejnadějnějších let druhé půlky 20. století, totiž do poloviny 60. let, kdy v brněnské Lidové škole umění Jaroslava Kvapila na třídě Kapitána Jaroše chodil do fotografického kroužku legendárního fotografa Karla Otty Hrubého.
Byla to dvojnásob šťastná souhra okolností. Jednak K. O. Hrubý nejen dokázal inspirovat svoje studenty a sám se od nich i učit - ale navíc se tu tehdejší student stavební fakulty Košťál potkal se svými fotografickými souputníky Jiřím Horákem, Františkem Maršálkem a Petrem Sikulou, s nimiž roku 1967 založil slavnou fotografickou skupinu Epos.
. Politiky bych já nikdy fotit nechtělrozhovor Můžete zavzpomínat na své začátky v lidové škole umění u fotografa Hrubého? Jak jste se vlastně dostal k focení Divadla na provázku? Zaujalo mne, že jste fotil knížku pro Ameriku. Co to vlastně bylo? Prodat volnou fotku je asi dost těžké, ne? Opravdu nelitujete, že jste se nestal profesionálem? |
V divoké době nadějného pražského jara, studentských revolt v západní Evropě, ale i po krutém vystřízlivění sovětskou okupací se právě zejména Košťál "v ozvucích hnutí hippies, surrealismu a existencionalismu" dopracoval k inscenovaným fotografiím, které vyjadřovaly pocity skutečně generační.
I osobně se přiblížil postavám tehdejšího "štatlu" a spřátelil se také se začínajícími, později slavnými herci brněnské JAMU i počínajícího Divadla na provázku, s nimiž pak na svých aranžovaných fotografických obrazech spolupracoval.
Díky těmto inscenovaným fotkám máme možnost vidět v počátcích jejich kariéry Janu Švandovou, Bolka Polívku (i s jeho překrásnou první ženou Stáňou), Elišku Balzerovou, Jiřího Bartošku, Evu Gorčicovou, Zdeňka Junáka, Karla Mišurce, Zdenu Halákovou, Evu Píchovou, Simonu Pekovou, Evelyn Pacolákovou či dodnes pózující herečku Kateřinu Jebavou.
Fotící inženýr
Když začalo v 70. letech politicky přituhovat, soustředil se Rostislav Košťál na přesně (vystudoval totiž "na inženýra") naaranžované akty žen v plenéru, hlavně ve tvarově zajímavé nebo dramaticky vypadající přírodě. "Tatínek mi po získání titulu stavebního inženýra řekl, že jedna vysoká škola mi stačí, já jsem pak FAMU dělal sice aspoň dálkově, ale při otravném dojíždění do Prahy se mi nakonec všecko rozleželo v hlavě a nechal jsem toho," vypráví Rostislav Košťál, který se dodnes živí hlavně svou původní profesí. Stále ovšem i pilně fotí.
Protože kolem roku 1980 skončila i činnost Eposu, stal se Rostislav Košťál členem slohově roztříštěného uskupení nazvaného Setkání (se členy Balíčkem, Bílkem, Borovičkou, Košťálem, Kuščynským, Michlem, Myškou, Sikulou, Tůmou a Weinertovou). "Setkání vzniklo roku 1976 také v důsledku totalitních útoků na tvůrčí svobodu. Řešením mělo být stažení se do privátních setkávání a výstavy jako týmové výboje na veřejnost," píše se v jednom z katalogů k četným Košťálovým výstavám. Roku 1983 ovšem zemřel legendární Taras Kuščynskij, jehož smrt znamenala i konec Setkání. Od té doby je Rostislav Košťál stále oceňovaným, za všech okolností ovšem svým, a pro některé tudíž staromilným solitérem, který dodnes nejraději fotí na černobílý kinofilm, při jehož vyvolání počítá s poměrně výrazným zrnem svých velkorozměrných fotografií.
Ideologická zbraň
Každopádně nejen pro milce hezkých tvarů přírody a ženského těla budou Košťálovy práce klasickou jistotou, která nezklame. "Dnes ovšem fotím už dcery svých bývalých modelek," říká k tomu fotograf.
Kromě fotek pro programy Divadla Husa na provázku či k výzdobě interiérů ozdobily jeho snímky také řadu knih, například v San Francisku vydaného Cipera od Paula di Filippa nebo obálku knížky Vojtěcha Jestřába Hmatat až k nahotě. Zvláštní inscenované akty se staly i rovnocennou součástí knihy o šachu Gens una sumus autorů Chládka, Košťála, Maršálka a Štědroně. Pro brněnské sdružení architektů Obecní dům Brno nafotil Košťál též ženské akty aranžované na hotových stavbách, které pak architekti prezentovali na své výroční výstavě.
Pro Brno, jeho slavnou bohému 70. a 80. let i pro divadlo se stal však i obrazovým kronikářem, jehož padesát fotek viselo v dnes už zrušené "Polívkově" hospodě U Šaška a krále v Dominikánské ulici.
Dodnes je hrdý i na to, že jeho PF 1969 byla vystavena v oddílu Ideologické zbraně kontrarevoluce na výstavě Republiku si rozvracet nedáme, kterou v Brně roku 1970 pořádal krajský výbor KSČ.