To se díky novému zázemí, které bezprostředně navazuje na původní habánský sklep z roku 1614, chce více otevřít lidem.
Také proto, aby do povědomí lidí dostalo příběh o svém vzniku, jenž souvisí právě s tajuplnými habány. „Ne všichni vědí, jak moc byli spojení s tradicí výroby vína na jižní Moravě,“ říká ředitel Habánských sklepů Josef Svoboda.
Stojíme v nově zrekonstruovaném sklepě. Co na tomto místě bylo původně?
Svůj sklep tady mělo bývalé JZD. Postavilo jej v roce 1977, takže zde bylo všechno trochu retro. Ještě nedávno tu stály původní skleněné báně, výbava z minulého století. Nic, co by odpovídalo modernímu vinařství. Chyběly tu důležité věci jako kvalitní topení, kuchyňské zázemí a podobně.
Jak velkou investici vyžadovala přestavba do dnešní podoby?
Ještě nemáme uzavřený účet. Čekají nás ještě některé venkovní práce, ale řádově šlo o více než deset milionů. Myslím, že architekt to uchopil velmi dobře. Chtěl zdůraznit hezkou strukturu cihel, jež tvoří kvelb, pracoval se světlem a grafikou. Dva a půl tisíce lahví, které tvoří výzdobu, jsou zajímavou vychytávkou. Stejně jako třeba bílý pruh namalovaný přes každý stůl. Ten je velice důležitý pro to, aby se každý mohl podívat na barvu vína. A každá kóje je samozřejmě vybavená tak, aby mohl sommeliér předvést dokonalý servis.
Hned za dveřmi je původní habánský sklep. I ten čeká rekonstrukce?
V něm není co rekonstruovat. Chceme jej ponechat v původním stavu a znovu v něm obnovit výrobu vína. Přibude do něj řada sudů, které už máme objednané v zahraničí. Využijeme prostor tak, aby si návštěvníci mohli na sud sáhnout, nasát atmosféru, dozvědět se něco o tom, jak se víno vůbec dělá. A také jak se dělalo v roce 1614, kdy habáni sklep postavili.
Můžete přiblížit jejich příběh?
Habáni byli reformní novokřtěnci, kteří se ve Velkých Bílovicích usadili před více než čtyřmi sty lety. Uvádí se, že tu žila komunita s více než třemi stovkami členů. Byli to velmi přátelští a pracovití lidé. Znali spoustu řemesel, jejichž prostřednictvím se snažili sžít s místními obyvateli. Byli také výborní stavitelé a skvělí vinaři. Postavili mnoho vinných sklepů a v největším z nich dnes pracuje právě naše vinařství.
Snažíte se právě této tradice využít v marketingu?
Ano. Každé vinařství by mělo mít svůj příběh a my ho máme opravdu hezký. I když lidé jméno Habánské sklepy mají v povědomí, ne všichni vědí, jak moc byli habáni spojení s tradicí výroby vína na jižní Moravě. Zajímají se o to však stále víc. Také z toho důvodu jsem rád, že konečně máme reprezentační místo, kde můžeme nabízet různé návštěvnické programy a lidem o víně i o habánech vyprávět. Nebo je zavést do sklepa, kde skutečně pracovali.
U tak velké firmy, jako jsou Habánské sklepy, mě překvapuje taková orientace na individuálního zákazníka, který si přijde třeba jen pro jednu láhev.
Myslím, že tak je to správné. Že je dobré se víc otevřít lidem. Zatím jsme však neměli prostory pro to, abychom se s lidmi příliš potkávali. A stejně jako může být pro zákazníky zajímavé si povídat s námi, tak i pro nás z výroby je cenné potkat se s lidmi, kteří naše víno pijí.
Prý se v nové vinotéce dají ochutnat vína, která nikde jinde nejsou k dostání.
To je pravda. Jedná se třeba o archivy nebo vína, která sbírala ocenění a v obchodech jsou dávno prodaná. Některé šarže zůstaly už jen u nás. Zmíním například Rulandské bílé z roku 2015 – to je ročník, kterého si velmi ceníme. Nebo skvělé Ryzlinky rýnské.
Plánujete nějaké další investice, nebo jste se finančně vyždímali?
Chtěli bychom pokračovat rekonstrukcí budovy nad vinotékou. V patře by mělo vzniknout ubytování a další prostory pro firemní účely. Za budovou je pak velká louka, která leží přímo nad historickým sklepem. I tu bychom chtěli využít pro nějaké letní relaxační posezení. A samozřejmě postupně investujeme do obnovy vinic.
Je pravda, že se pokoušíte i o obnovu lichtenštejnských vinic?
Je to tak. Kromě toho, že máme vinice ve Velkých Bílovicích, nově vysazujeme také v katastru obce Sedlec. Přímo nad rybníkem Nesyt leží viniční trať Štambery. A ta je v historických mapách označená jako lichtenštejnská. Knížecí rod tady skutečně víno pěstoval. Poslední léta tam ale místní družstvo pěstovalo spíš obiloviny. My jsme pozemky získali a vinohrady na ně vracíme. Vysazujeme hlavně Ryzlink vlašský, což je původní odrůda, která sem patří, ale také Veltlínské zelené nebo Ryzlink rýnský.
Dnes se hodně vysazují nové odrůdy odolné proti suchu a chorobám. Proč neměníte odrůdovou skladbu?
My se do toho nepouštíme. Stále si myslíme, že náš zákazník je konzervativní a uznává klasiku. Původní odrůdy pro něj představují jakýsi kvalitativní standard. Prosadit nové odrůdy na trhu je poměrně složité a je to práce na dlouhou dobu. Je to spíš parketa drobnějších vinařů.
Právě u drobnějších vinařů vznikl jakýsi kult vína. Jako by bylo něčím posvátným a to, které se prodává v supermarketu, jako by ani nebylo vínem. Co vy na to?
Malí vinaři na tom mají založený svůj marketing. Chtějí říct, že mají své víno „vymazlené“, že se mu maximálně věnují. To my však musíme také. Jinak by to ani nešlo. Přímo ve sklepě nás pracuje pět, o každém tanku víme všechno. Každému vínu se věnujeme maximálně individuálně. Jinak by se nám nedařilo tak, jak se nám daří.
Ne vždy tomu tak ale bylo. I proto se ostatně Habánské sklepy staly součástí Bohemia Sektu...
Bylo to složitější období. Ale dnes s odstupem doby vidím, že příchod Bohemia Sektu byl velkým přínosem. Společnost přinesla kapitál, se kterým my můžeme pracovat. Něco hezkého se tu vybudovalo. Habánské sklepy by jinak nebyly tam, kde dnes jsou.
Není vám líto, že část vašich hroznů skončí v jejich sektech?
Jsme velcí fanoušci sektů. Ostatně vyrábíme víno, které je základem pro výrobu jejich prémiových sektů kvašených v lahvích. Se sklepmistrem ve Starém Plzenci už jsme velcí kamarádi, vzájemně se o víně a sektech bavíme, ochutnáváme si je a řešíme, co a jak udělat, aby byly špičkové. Naše spolupráce je opravdu na velmi dobré úrovni.
A co místní vinaři? Proti nim jsou Habánské sklepy gigantem. Berou vás mezi sebe, nebo jste pro ně fabrika na víno?
Jak oni, tak my patříme do spolku Velkobílovičtí vinaři. Společně pořádáme řadu akcí, nejznámější je asi Ze sklepa do sklepa, kam za vínem přijedou tisíce lidí. Nebo se střídáme ve službách, aby vždy byl pro turisty nějaký sklep otevřený. Vyrábíme taky společné cuvée, které jsme nazvali Velká a Malá slípka. Pravidelně se potkáváme, vzájemně si jdeme víno ochutnat. Respektujeme se, neexistuje mezi námi rivalita. Spíš držíme při sobě. Zdejší vinaři pochopili, že když budou postupovat společně, získají větší sílu. V tom je výjimečnost Velkých Bílovic, které jsou největší vinařskou obcí a mají největší spolek tohoto druhu.
