Matku, protiválečné drama Karla Čapka, představilo Národní divadlo Brno na jevišti dva měsíce po vypuknutí války na Ukrajině. Dramaturgický plán byl přitom hotový už několik měsíců předtím. Dílo tedy rázem nabralo na aktuálnosti, a přestože jej Čapek psal jako reakci na občanský konflikt ve Španělsku, herci rázem ztvárňovali to, co všichni viděli ve zprávách.
„Je smutné, když se s tak těžkým tématem trefíte do doby. Ani omylem mě nenapadlo, když jsme měli první čtenou zkoušku, že za deset dní začne pár set kilometrů od nás válka. A celý proces zkoušení to samozřejmě ovlivnilo. Člověk musí myslet na to, že situace, které se s kolegy snažíte vytvořit, mají nedaleko reálné kulisy a lidé zažívají ty pocity, které jste ještě nedávno brala jako něco, co se odehrává – alespoň v evropském měřítku – pouze v literatuře,“ komentuje kontext uvedení dramatu Tereza Groszmannová, představitelka stěžejní postavy matky pěti synů.
Matka patří k jejím zásadnějším rolím. „Budu si ji pamatovat mnohem déle než třeba tu, která je označena jako paní, co přijde zleva... S Čapkovou Matkou to byl příjemný rok, věřím, že ji ještě pár let hrát budeme. Ale nyní ovlivňuje můj život maximálně na pár dnů v měsíci. Po většinu dní jsem prostě jen matka,“ povídá s úsměvem.
Repliky Čapkovy Matky jsou teď slyšet ve zprávách, říká divadelní režisér |
S divadelní postavou nachází také určité podobnosti. „Máme společné to, že se umíme ozvat. Říct, když se nám něco nelíbí, nenechat si líbit bezpráví. Na rozdíl od ní se ale furt směju. A to, i když nejsou veselé okolnosti. Kolegové ráno na zkušebně prvně slyší moje hýkání, potom uvidí hrnek s kafem a pak teprve spatří mě,“ zasměje se.
Podle ní je těžké rozkrýt Matčinu osobnost. „Přijít na to, jaká byla jako malá, po čem toužila, co jí dělá opravdu radost. Protože to všechno překryla její láska k rodině. K jejím synům. A aby po smrti manžela vše zvládla, musela hodně ze sebe potlačit. O to krutější je, když o své nejbližší přichází,“ zamýšlí se.
Od loňské premiéry je inscenace beznadějně vyprodaná. „Je spousta vynikajících her, které čekají na své interprety a na svůj čas. A my najednou zjistili, že máme ideální obsazení: Tereza Groszmannová jako Matka a Pavel Čeněk Vaculík jako Toni. Bylo jasné, že díky nim bude Čapek promlouvat tím, co je v něm nadčasové, divadelně inspirativní a divácky poutavé. A to jsme netušili, že Rusko napadne Ukrajinu a že budeme hrát o tom, co se odehrává v jen několik stovek kilometrů vzdálené zemi,“ vysvětluje režisér Štěpán Pácl, co rozhodlo o výběru díla, které autor napsal před 85 lety.
Izraelské matky emoce z jeviště znají
V únoru jej brněnský soubor odehrál v izraelském Národním divadle Habima. „Bylo to jedinečné. Herec si zvykne, že se vyráží na zájezdy s názvy Kladenský divadelní bochník či Horníčkovy slzy smíchu, ale zamířit do Asie je přece jen výjimečné. A zhodnotil se fakt, že jsme se na hostování dlouho a pečlivě chystali. Poslední brněnské reprízy se synchronizovaly titulky, my se připravovali na hraní, kdy diváci budou kvůli čtení reagovat se zpožděním,“ odhaluje herečka přípravy na výjezd do zahraničí.
Rozhodně není náhoda, že divadelníci vybrali právě znovu aktuální Čapkovo drama. „Téma je pro Izraelce velmi blízké, vzhledem k tomu, v jakém prostředí, obklopení nepřáteli, už po desetiletí žijí. A přesto Izraelci milují své děti nade vše, jsou si dobře vědomi, že se musí bránit, pokud jsou napadeni. A Čapkova Matka se navíc v Tel Avivu poprvé hrála už v roce 1939. Tedy pouhý rok poté, co ji Čapek napsal,“ dodává ředitel Českého centra v Tel Avivu Robert Mikoláš.
Staré baby nemáme, tak je holt hraju já, směje se divadelní matador |
Reakce brněnského a izraelského publika Groszmannová hodnotí jako srovnatelné. „Ale z rozhovorů po představení člověk teprve pochopí, že v publiku seděly matky, které stejné rozhodování či stejné emoce, co na jevišti hraji, zažívají. Protože v Izraeli není rodina, která by nepřišla takhle tragicky o někoho blízkého,“ dodává Groszmannová.
V Brně ji diváci mohou aktuálně vidět také jako Mirandolínu nebo Martu ve hře Kdo se bojí Virginie Woolfové. „Každou z těch rolí hraju ráda a na každou se těším. Ale jen ten daný den. Jinak víc žiju aktuální prací. V současné době je to zkoušení komedie Anatol či dabing muzikálové verze Malé mořské víly, kde hraju Uršulu,“ prozrazuje.
Goldoniho komedii Mirandolína dokonce sama z italštiny přeložila. V Itálii totiž žila osm let. V 90. letech absolvovala filmový konkurz a zahrála si v několika italských filmech a seriálech, objevila se třeba po boku slavného kovboje-vtipálka Terence Hilla v seriálu Don Matteo. Italštinu pak také vystudovala a do češtiny přeložila třeba snímek Maléna s Monicou Bellucciovou.
Divadelní svět se smrtí papežePřes 70 představení a dalších akcí nabídne v květnu mezinárodní festival Divadelní svět Brno. Jako hlavní host přijede mladý polský režisér Jakub Skrzywanek s inscenacemi Smrt Jana Pavla II. a Spartakus, které doplní projektem Sexuální výchova. „Letošní dramaturgické volbě říkám sázka na nejistotu. Inscenace jsou provokující, samotné názvy mohou vyděsit,“ sdělila hlavní dramaturgyně festivalu Barbara Gregorová. Dokumentární dílo Smrt Jana Pavla II. však podle organizátorů zdaleka nevzbuzuje takové kontroverze jako hry Olivera Frljiče před pěti lety, které vyvolaly velké pnutí. Na festivalu vystoupí i soubor izraelského Národního divadla Habima. Do Brna přiveze inscenaci Ten, kterého miluje moje duše, jež autorsky zpracovává útok na telavivský podnik pro LGBTQ+ komunitu v roce 2009. Divadelní přehlídka se uskuteční od 13. do 27. května a koná se na většině velkých brněnských jevišť a také pod širým nebem v různých lokalitách, například v lužáneckém parku. |
