"Odmala jsem dělala sportovní lezení a tohle pro mě byla nová výzva. Neskutečně mě to zaujalo," vysvětluje Lucie Hrozová, nejlepší Češka v tomto sportu, proč se věnuje právě disciplíně, při které potřebuje kromě běžného vybavení ještě cepín a mačky.
Na závodech světového poháru, ve kterém letos Hrozová skončila celkově druhá, totiž zdolává suché části i ty pokryté vrstvou ledu.
S něčím takovým ale v Brně počítat nemůže. Počasí ledu nepřeje, takže ho budou simulovat jen kusy dřeva. I kdyby ji ale čekala zledovatělá lezecká trať, 23leté závodnici původem z Děčína vůbec nevadí.
Důkaz? Hlavně její výsledky z letošního čtyřdílného světového poháru, kterého se zúčastnili lezci z 25 států světa. Konal se v Koreji, Švýcarsku, Rumunsku a Rusku.
"Ve světě se náš sport hodně rozvíjí, třeba v Koreji je asi čtvrtý nejpopulárnější. Jsou tam pro lezení výborné podmínky," líčí Hrozová. Sama ovšem jezdí za tréninkem nejraději do Rakouska.
Vysoká obliba automaticky neznamená, že jde o něco lehkého. Spíš naopak. Jestli je tak trochu adrenalinový sport letní lezení po skalách, u drytoolingu se riziko ještě násobí.
"Nebezpečí pádu je daleko větší. Lezeme s ochrannou přilbou, máme rukavice, ale i tak musí člověk pořád mít v hlavě to, že by se měl v první řadě starat o svoji bezpečnost," zdůrazňuje reprezentantka pocházející z Děčína.
Sama naštěstí žádný ošklivý pád nezažila, ale ví, že jemu pořád blízko. Odhadovat, jestli je vrstva ledu, ve kterém má zatnutý cepín, dost silná na to, aby ji udržela, je někdy těžké.
Což potvrzují i nedávné příhody jejích mužských kolegů. Loňský vítěz brněnského závodu Ďuro Švingál před pár dny spadl v Tatrách a poranil si záda. Před dvěma týdny pro změnu dva z nejlepších lezců na pražských závodech sletěli ještě v lehké části stěny.
Nebezpečnost lezení z něj ale zároveň dělá i atraktivní disciplínu. Proto bude jako ukázkový sport i na olympiádě v Soči.
Bude tam také Hrozová? "Pokud se udržím ve světovém poháru, tak bych měla," říká. Jestli bude mít výkony jako letos, tak tomu nic nebrání.
