Šlo o bezpečnost obyvatel, protože kusy fasády padaly na chodník. Nemohli jsme činit jinak. Tak se obhajovalo vedení Hodonína v čele se starostou Luborem Šimečkem (za ODS), když před deseti lety nechalo za peníze města strhnout v centru dvě soukromé budovy v dezolátním stavu - bývalou lidovou školu umění a hotel známý jako 271 lůžek.
Tenkrát si mnozí obyvatelé oddechli. Jenže netušili, že si město zadělalo na jeden z největších problémů v historii. Za demolici cizích budov totiž zaplatilo 26 milionů, které už však radnice pravděpodobně nikdy nedostane.
Kvůli podivné částce totiž doposud nerozhodly ani soudy, přes které město požaduje vyplacení peněz po vlastníkovi budov, česko-rakouské firmě Freizeit und Urlaubsanlagen. Za právní služby navíc město už celkově vyplatilo 2,4 milionu.
Výběrové řízení na demolice za vysokou částku 26 milionů tenkrát vyhrála firma Silnice Čáslav - Holding. Samotné práce ale neprovedla, najala si na to firmu DAV se sídlem v Ostravě-Vítkovicích. A té za zbourání zaplatila pouze 7,4 milionu. Dalších patnáct milionů korun přistálo na účtu firmě Euro One za zpracování znaleckých posudků, které potvrdily, že jsou obě budovy nebezpečné.
K porušení zákona podle policistů nedošlo
Tyto transakce se zdály podivné i policistům, kteří se případem na základě trestního oznámení zabývali.
„V souvislosti s ověřením reálných cen za demolice mohlo vedení města postupovat jinak. Mělo oslovit konkrétní subjekty, které se takovými pracemi zabývají. Za nestandardní a rozporuplný pak považujeme převod 15 milionů korun,“ píše se v policejním usnesení, které má redakce k dispozici.
Podle policistů však nedošlo k porušení zákona o správě cizího majetku. Proto ani neurčili viníka, který za zpackanou demolici nese zodpovědnost. „Neprokázalo se, že by někdo z města na této zakázce profitoval,“ konstatovali policisté.
Město ale po Freizeit und Urlaubsanlagen požaduje celých 26 milionů jako kompenzaci za demolici a navíc vyplacení nákladů za právní služby. Celou věc nekomplikuje jen podivnost celé zakázky, ale také čas. Od stržení budov totiž letos uplyne deset let, což znamená, že se zahajuje promlčecí lhůta. A může se tak stát, že případ zůstane navždy nepotrestán.
Ostatně ani současné vedení radnice už příliš nepočítá s tím, že se peníze vrátí do městské kasy.
„Pozemky po obou budovách jsou prázdné. Navrhovali jsme, že si je město vezme jako kompenzaci a něco tam postaví. Bohužel jsme zjistili, že jednotlivé parcely mají více majitelů a část, kterou vlastní Freizeit und Urlaubsanlagen, stejně není reálné získat. Firma má finanční potíže,“ uvedl místostarosta Vítězslav Krabička (Změna), podle něho demolici spískalo tehdejší vedení města.
Majitel firmy vlastnící budovy je po smrti
„Nikdy nebylo prokázáno, že částka, kterou jsme zaplatili za demolici, byla přemrštěná. Za rozhodnutím si i dnes stojím. Obě budovy byly v dezolátním stavu a hrozilo zřícení. V bývalém hotelu 271 lůžek si dokonce až v nejvyšším patře hrály děti. Navíc pokud foukalo, tak z budovy létal azbest. Opravdu šlo o bezpečnost,“ obhajuje Šimeček rozhodnutí tehdejšího vedení města.
V obou domech navíc pobývali narkomani a bezdomovci. Na aktuální stav a hrozící nebezpečí se radnice snažila majitele upozornit, nepřebírali si prý však poštu a nešlo je jinak kontaktovat.
Jednatel Freizeit und Urlaubsanlagen Jiří Neubert to několikrát popřel. „Poštu jsme řádně přebírali a není ani pravda, že jsme s městem nekomunikovali,“ reagoval na kritiku města. „Nicméně majitel firmy zemřel, a co bude dál s pozemky po budovách, nyní nevím, protože firma je v platební neschopnosti. Vše řeší právníci,“ sdělil Neubert.
Kvůli zpackané demolici budov mohla před třemi lety přijít o místo tajemnice hodonínského městského úřadu Jarmila Horská. Tehdejší starostka Milada Grauová (ANO) ji kritizovala za nedostatky úřadu při zadávání veřejných zakázek. A vyčítala jí i zbourání hotelu a lidové školy, které v roce 2008 odhlasovali sami hodonínští radní. Včetně Grauové, která tehdy byla místostarostkou. Horská přitom naopak údajně měla upozornit na možnou nezákonnost jejich jednání.
Krajský úřad žádosti o odvolání Horské nevyhověl. Ukazovalo se také na tehdejší šéfku stavebního úřadu Ivanu Lexovou, ani té ale nebylo prokázáno pochybení.
